Slovanský sjezd v Praze 2.-12.6.1848

Oficiální členové Slovanského sjezdu přiznaní v "Historické zprávě o sjezdu slovanském": ... "Villani, baron Drahotín", de Castello Pillonico, Karel Marie, český básník, býv. důstojník; [120]

Na ilustraci zcela vpravo>

Před sto lety

Slovanská otázka se hlásila v revolučním jaře r.1848 velmi důrazně a vážně o slovo. Ludevít Štúr podal návrh na svolání "obecného sněmu Slovanů do Prahy". Stejný návrh vyslovil současně Chorvat Kukuljevič a poznaňský Národní výbor. Kruh pražských vlastenců se ujal myšlenky a svolal sjezd Slovanů rakouských na 31.květen, byli však pozváni také Slované mimorakouští.

Ludevít Štúr (1.5.1848) napsal sjezdové provolání, které zní: "Slované, bratří! Kdo z nás nepohlédne se žalostí na minulost naši? A kohož tajno, že to, co jsme přetrpěli, stalo se v našem nepovědomí a rozdrobenosti, dělící bratry od bratrů? ... Němci povolali ke sjednocení svému do Frankfurtu parlament, kterýž na tom stojí, aby jemu mocnářství Rakouské ze své neodvislosti tolik ustoupilo, kolik toho k jednotě německé potřeba a aby mocnářství se všemi zeměmi mimouherskými do nové německé říše se vtělilo. ... činíme pozvání všem Slovanům rakouského mocnářství a vyzýváme všechny muže, důvěru národu mající, kterýmž na obecném prospěchu našem záleží, shromážditi se v staroslavné slovanské Praze České ke dni 31. Máje t.r., kdežto bychom společně v poradu vzali všecko to, co prospěch národa žádá a co za důležitých těchto časů činiti máme.... v Praze 1.Máje 1848."

Toto provolání podepsali: J.M. hrabě z Thunu, Vojtěch hrabě Deym, Jan rytíř z Neuberga, P.J.Šafařík, K.Matisz, czlonek deputacyi polskiej, Fr.Palacký, Vác.Hanka, L.Štúr, J.P.Jordán, J.E.Wocel, K.Vl.Zap, dr.Fr.L.Rieger, W.Grzybowski, V.Štulc, M.Panič, K.M. bar.Villani, K.J.Erben, dr.F.Miklosič, dr.A.J.Bek a Fr.M.Klácel.

V Národních nowinách z 1.května uveřejněn je také dopis Jana Kollára [29.7.1790-24.1.1852] z Pešti "Slavočeský svazek", ve kterém pěvec "Slávy dcery" volá po spojení Čechů, Moravanů, Slováků, Slezanů a Lužičanů v jeden celek: "Spojme se, bratří, aspoň srdcem a duchem ku Slavočeskému svazku, ... zanechme dětinných hádek a vad o jméno: věci národu celosti se držme...!"

Téhož dne se konala schůze Národního výboru v níž byla schválena zpráva dr.Fr.L.Riegra, že zahraniční sekce výboru zamítla požadavek frankfurtských delegátů, aby Čechy vyslaly do Frankfurtu své poslance.

M.Vr.; Lidová demokracie, sobota 1.5.1948 [9]

Účastníci:

Dr. František Ladislav Rieger (1818-3.3.1903 v Praze), politik, zeť Palackého,

Jan Evangelista Purkyně (1787 Libochovice-19.7.1869 Praha), český přírodopisec (např. 1839 buněčbá teorie stavby živých těl),

P. Václav S. Štulc (1814 Kladno-9.8.1887 v Praze), kanovník (probošt) vyšehradský, polonofil, spisovatel,

Ferdinand Břetislav Mikovec (1826 Sloup-24.9.1862), historik, pokladník a vydavatel Lumíra, (1858 vydal Starožitnosti a památky české. 1860 založil umělecký literární spolek Arcadia),

Dr. Jan Šafařík (1812-1876), synovec Pavla Josefa Šafaříka [13.5.1795-26.6.1861], vystudoval v Pešti lékařství, později profesor dějepisu; od 1843 žil v Bělehradě, založil srbské Národní museum a bibliotéku.; [17]

Karel Vladislav Zap (1812-1872), úředník ve Lvově, později profesor v Praze, vydával Památky archeologické (1854-1868), prostonárodní Českomoravskou kroniku, Historicko-umělecké památky pražské (1864) a Praha (1868), polonofil (manželka byla polská spisovatelka); [17]

Karel Sabina (29.12.1813-9.11.1877 v Praze nikým neželen), český spisovatel a novinář, redigoval Včelu a Pražské noviny, 1848 vězněn 4 měsíce, 1851 odsouzen pro velezradu k smrti, omilostněn k 18 letému žaláři, propuštěn po 8 letech, napsal libreto k Prodané nevěstě, Braniborům v Čechách, V studni [118],

Jan Dvořáček (1808-1865), znamenitý právník, poslanec sněmu moravského, vůdce české menšiny ve Vídni, znalec slovanských jazyků a právních zřízení, jeden z nečetných moravských Čechů, kteří již r. 1848 byli rozhodnými stoupenci spojení zemí koruny české.; [11]

Vilém Lambl (1824 Letiny-25.2.1895 Praha), překladatel, profesor ve Varšavě,

Josef Šumavský (27.11.1796-1857 Praha), spisovatel,

atd.

Národní listy - příloha k číslu 181 ze dne 3. července 1938

UNIA SLOWIANSKA

...Opravdu slovanská politika sama bude vzdálena všeho imperialismu, ale ona dovede se také postaviti proti imperialismu druhých.

Dr. Karel Kramář.

1848

Před devadesáti lety vyslovil frankfurtský parlament nového obrozeného Německa myšlenku vybudování velkoněmecké říše, kterou s úspěchem prováděl později Bismarck a kterou dnes s úspěchem ještě pronikavějším uskutečňuje Hitler. Předseda frankfurtského sněmu vyslovil tehdy heslo, které se dnes, v malé jen obměně, znovu ozývá: "Ein Reich, ein Volk!" Tehdy ovšem měli liberální Němci na mysli vládu národa nad sjednoceným Německem a nesnili o vůdci. V podstatě však měly býti pojaty do hranic Velkoněmecka všechny země německého spolku, tedy také všechny země rakouské, Slovany obývané, zatím co Maďaři hořeli pro Velkomaďarsko, ve kterém chtěli vládnouti nad Slováky, Chorvaty, Srby a Rumuny.

Proti oběma těmto plánům se postavilo s naprostou rozhodností slovanské obyvatelstvo rakousko-uherské monarchie a Slovák Ludevít Štúr se rozjel v dubnu roku 1848 do Prahy s návrhem na svolání sněmu všech ohrožených Slovanů a utvoření jednotné obranné fronty proti sjednoceným Němcům. Tato myšlenka se zrodila současně i v mysIi poznaňských Poláků, kteří navrhli Čechy za svolavatele slovanského sjezdu. Za sídlo slovanského sněmu navrhl Prahu také Chorvat Ivan Kukuljevič. Myšlenku, vyslovenou Slováky, Poláky a jižními Slovany, realisovali pak Čechové. Postavili se za ni jejich političtí a kulturní vůdcové Palacký, Rieger, Vocel, Hanka, Zap, Erben, rytíř Neuberk, hrabě Deym, baron Villani a jiní a připravili sjezd, jemuž určili za předsedu učence všem Slovanům blízkého i milého Pavla J. Šafaříka. PaIacký prosadíl, aby byl svolán sjezd pouze Slovanů rakousko-uherských a aby program sjezdu se opíral o tak zv. austroslavismus, jehož cílem bylo zlomení německo-maďarské hegemonie v habsburské monarchii. Palacký měl na mysli přebudování monarchie ve směru slovanském a pak její sblížení s Ruskem. Byla to these reálně politická, směřovala k prospěchu Slovanů rakousko-uherských a to, že nebyla zachována, vedlo k zániku monarchie i habsburské dynastie. Stanovisko Palackého odporovalo však programu polskému. Poláci chtěli na pražském sjezdu žádati obnovení samostatnosti své vlasti, rozdělené mezi tři velmocenské státy, z nichž jedním bylo Rakousko-Uhersko, a chtěli také přednésti sjezdu návrh na řešení sporné otázky rusko-polské, bez jejíhož odklizení byla nemysIitelná jednotnost všeslovanská. To sice v Praze chápali, ale stanovisko Palackého přes odpor Poláků zvítězilo a do Prahy pozváni byli jako delegáti pouze Slované rakousko-uherští. Šafařik na štěstí našel rozumné východisko a připojil k proklamaci, kterou byl sjezd svoláván, řádky: "Chtějí-li jiní SIované, mimo mocnářství žijící, nás přítomností svou poctíti, budou nám hostmi srdečně vítanými." A tak přijeli do Prahy i Poláci, vedení touhou po obnovení samostatnosti Polsky. Sice jako hosté, ale to nevadilo, aby byli nejaktivnějšími účastníky sjezdu. Platilo to zvláště o filosofu K. Libeltovi, archeologu J. Moraczewském i básníku R. W. Berwińském, kteří representovali Poláky poznaňské, a knížeti J. Lubomirském, representantu Poláků rakouských.

Účastníci sjezdu utvořili tři skupiny: česko-slovenskou, jihoslovanskou a polsko-ruskou. Sjelo se přes 340 delegátů slovanských národů, vítaných nadšeně a srdečně jásající Prahou, která tonula v slovanských barvách a volala řečí Kollárovou ke všem Slovanům:

"Co jsi ty? Čech. Co ty? Rus. Co ty? Srb. A ty? Já Polák jsem. Vezměte rejstra, bratří, smažte to, pište: Slovan!"

Dne 2. června 1848 byl slovanský sjezd slavnostně zahájen v budově Českého Musea Janem rytířem z Neuberka v zastoupení předsedy prozatímního výboru Matyáše hraběte Thuna. O cílech sjezdu promluvil starosta česko-slovenské sekce František Palacký. "Čeho sobě nechceš, jinému nečiň" - bylo vedoucí heslo jeho řeči. A Slované jistě vědí, "kterak rovnoprávnosti národův rozuměti a šetřiti se má."...

Dr. Kramář, odchován v duchu Havlíčka a Palackého, stal se nejen vyznavačem českého nacionalismu a hlasatelem našeho národního a politického osamostatnění, nýbrž i hlavním nositelem myšlenky sjednocení všech Slovanů a vytvoření nerozborné slovanské jednoty k zabezpečení budoucnosti nás všech Slovanů a k upevnění míru ve světě. ...

Tak dospěl k svému programu tak zv. novoslovanství, který předložil 27. listopadu 1907 společné poradě slovanských poslanců na říšské radě.

"Nás konečně svedlo vědomí, že osud jednoho slovanského národa nedá se odloučiti od druhého, že oslabením jednoho se otvírá společnému nepříteli cesta k druhému..."..

Sjezd z r. 1908, který přímo organicky vyrůstal z prvního slovanského sjezdu r. 1848, měl skvělý průběh a byly na něm řešeny četné praktické otázky kulturního i hospodářského sblížení, uvažovalo se na něm o zřízení slovanské banky, uspořádání všeslovanské výstavy a pod. Zvláště však cenný byl úspěch politický. Dr. Kramář prohlásil, že sjezd patří k nejkrásnějším vzpomínkám jeho života: "Zde si před tváří celého Slovanstva podali ruku Rusové s Poláky, Bulhaři se Srby a zde bylo slaveno tak upřímné slovanské sbratření, že nikdo dřív o něčem takovém ani ve snu nemohl pomysliti.

Po pražském sjezdu o dvě leta později následoval sjezd sofijský, na němž vyslovil k radosti Poláků Dr. Kramář heslo: "Není Slovan, kdo jiného Slovana utiskuje!"

...

Vladimír Sís.;8

velkoněmecký úsudek o Slovanském sjezdu z lipské revue "Die Grenzboten", redaktora J. Kurandy, který se mnoho exponoval ve věci sjednocení Německa:

.... Die zweite Hauptpunkt der slavischen Erklärung ist das Versprechen, keine nichtslavische Nationalität Oestreichs beeinträchtrigen zu wollen. Der Deutsche oder Magyare in Oestreich soll seine Sprache und Nationalität bewahren dűrfen, trotz der slavischen Majorität. Das ist sehr gűtig von den Czechomanen. Dass kein Deutscher gezwungen werden soll, die Gedichte von Pater Wenceslav Stulc und dem Baron Villani zu lesen, ist schon viel. Aber lasst nur einmal Oestreich wirklich als slavisches Reich dastehen, dann werden die Panslaven mit der deutschen Minderzahl in ihrem Lande sprechen. Sie werden Fremde, Eindringlinge sein, die nicht das Recht der freien Meinung, des freien Wortes verdienen.

....; [120]