Základní data Třicetileté války

23.5.1618 defenestrace císařských místodržících z oken Pražského hradu počátek stavovského povstání označovaného jako „česká válka“)

20.3.1619 umírá císař Matyáš Habsburský (1611-1619 český král)

6.1619 stavovské vojsko se dostává až k Vídni, ale nemá dostatek prostředků pro její obléhání

10.1619 spojenecká smlouva Habsburků s katolickou Ligou

4.11.1619 představitel Protestantské unie Fridrich Falcký (v srpnu zvolen) korunován ve Svatovítském chrámu českým králem namísto sesazeného Ferdinanda II (císař 1619-1637). Pár dní poté byl katolický chrám kalvínisty vypleněn.

8.11.1620 porážka českého stavovského vojska na Bílé hoře (konec „české války“, Ferdinand II. se stává českým králem)

21.6.1621 poprava vůdců povstání na Staroměstském náměstí, konfiskace majetku, násilná rekatolizace

1621-25 – „falcká válka“

9.1621 Švédové dobyli polskou Rigu a Livonsko.

1.1622 Postup zbytků českých stavovských vojsk na Moravu byl odražen a jejich dřívější spojenec Gábor Bethlen uzavřel s Habsburky separátní mír.

22.5.1622 velitel vojsk Ligy generál Jan Tilly (1559-1632) poráží Jiřího Fridricha Bádenského u Wimpfenu

20.6.1622 generál Tilly poráží Kristiána Halberstadtského u Hőchstu. Zabránil tak jeho spojení s neporaženými vojsky Arnošta Mansfelda.

9.1622 postupně se vzdaly všechny falcké pevnosti. Arnošt Mansfeld se postupně stáhl z Čech do Horní Falce, po její porážce do Nizozemska a poté zasáhl do války proti Španělsku

1623 generál Tilly poráží znovu Kristiána Halberstadtského u Stadtlohnu

9.12.1625 Haagská dohoda (Dánsko, Anglie, Nizozemí, Dolní Sasko, Gábor Bethlen, očekávalo se přistoupení Francie a Švédska). Začátek "dánské války" proti Habsburkům (1625-1629). Armáda koalice byla rozdělena na dva sbory, z nichž jednomu velel hrabě Arnošt Mansfeld (1580-1626). Na druhé straně byl velitelem císařských vojsk frýdlantský Albrecht z Valdštejna (1583-1634), později povýšený na knížete - jeho území zabíralo celé východní a část severních Čech.[2]

8.1626 Mansfeld se probojoval na Opavsko a Těšínsko. Sám se odebral na jih do Srbska, kde náhle onemocněl a 30.11. v Sarajevu zemřel.[2]

25.4.1626 Valdštejn porazil Mansfelda u Dessau na Labi u Lipska. Na straně koalice byly ztráty 6000 vojáků, na straně císařské údajně pouze 100![2]

8.1626 porážka dánského krále Kristiána IV. u Lutteru

8.1627 Protifeudální bouře ve středních Čechách (mj. Kutnohorsko, Čáslavsko, Kácovsko, Uhlířské Janovice)[2]

31.7.1627 Ferdinand II. vydává Mandát nařizující stavům přestup ke katolické víře. V opačném případě jsou odsouzeni k vyhnanství nejpozději v květnu 1628. Šlo asi o 150 tisíc vyhnanců.[2]

7.1627 Valdštejn zahnal dánského krále Kristiána IV. až k Baltskému moři.[2]

6.1628 Valdštejn jmenován admirálem císařského baltského loďstva

1.7.1628 Ferdinand II. změnil podmínky inkolátu, který byl dosud věcí stavovského sněmu. Nadále je pravomocí císaře. Inkolát (v podstatě státní občanství, obyvatelské právo pro cizí šlechtu, právo vlastnit statky, vykonávat funkce u dvora atd.) - šlechtické obyvatelské právo, u nás jednotné pro všechny České země. Umožňovalo zakupovat nemovitosti, účastnit se sněmů. Udělován byl do r. 1848, zrušen 10.12.1918. Od roku 1791 byl udělován jako příslušnost k zemi králem. Příslušnost ke stavu - indigenát, byl udělován stavy (šlechtou, duchovenstvem, měšťanstvem).[2]

11.6.1629 Konec „dánské války“, mír v Lűbecku mezi Ferdinandem II. a Dánskem, Anglie vystupuje z koalice.[2]

9.1629 mír s Polskem umožňuje Švédům zahájit válku proti Habsburkům

6.7.1630 Začátek „švédské války“ (1630-1635). Švédové pod velením Gustava II. Adolfa se vylodili v počtu asi 15 tisíc v Pomořanech.[2]

8.1630 Albrecht z Valdštejna je přechodně odvolán z funkce císařského velitele

15.6.1631 Švédský král Gustav II. Adolf přijal emigranty Jindřicha Matyáše Thurna a Jaroslava Sezimu Rašíka. Rašík zprostředkoval kontakty s Valdštejnem, který se chystal na zradu, král však odmítl jeho podmínky (přidělení vojenského oddílu).[2]

1.1631 spojenecká smlouva mezi Francií a Švédskem

5.1631 dobytí Magdeburku vojskem Ligy pod velením generála Tillyho je záminkou pro vpád Švédů do Německa

9.1631 vítězství Švédů u Breitenfeldu znamená obsazení Erfurtu a Frankfurtu, ale také spojenectví se Saskem a Braniborskem

15.11.1631 – 25.5.1632 Praha obsazena Sasy, s kterými se vrátili i někteří čeští emigranti. Valdštejn nejprve nabízel Sasům dohodu (cítil se málo rozmazlován od císaře i Švédů), ale potom jejich vojsko zahnal z Čech až k Norimberku, který obsadil 6.1632.[2]

1632 ofenzíva Švédů v jižním Německu a Bavorsku

16.4.1632 porážka Švédů v bitvě na Lechu, smrt generála Ligy Jana Tillyho, v květnu se velitelem císařských znovu stal Albrecht z Valdštejna

4.9.1632 První velká porážka Švédů od Valdštejna u Fűrthu[2]

16.11.1632 Při porážce Švédů u Lűtzenu od Valdštejna, přišel o život i švédský král Gustav II. Adolf.[2]

1.1633 Valdštejn tajně vyjednává s francouzským tajemníkem Richelieuem a zástupcem nezletilé švédské královny Kristiny, Axelem Oxenstiernou.[2]

1633 s hornoněmeckými knížaty uzavírají Švédové heilbronnský spolek, který jim zajišťuje převahu ve středním a jižním Německu

25.2.1634 zavraždění Albrechta z Valdštejna v Chebu

9.1634 drtivá porážka švédské armády v jižním Německu u Nőrdlingen císařskými a vojsky Ligy

1635 – 1648 V květnu 1635 v Praze uzavřen mezi císařem a Sasy „pražský mír“, začíná období „války francouzsko-švédské“ – Francie vyhlašuje válku Španělsku

15.2.1637 Ferdinand III. českým králem. Schopnější a umírněnější než jeho otec.[2]

1637 – 1638 vytlačení švédské armády císařskými na sever Německa

5.1639 Švédové vedení Johannem Banérem ostřelovali Prahu, ale nedobyli ji. V boji se vyznamenala studentská legie.[2]

Na jaře 1640 byl Banér donucen k ústupu a

V únoru 1641 se neúspěšně pokoušel o dobytí Řezna

1642 dobytí Olomouce švédským vojskem jako důsledek úspěšné ofenzívy ve Slezsku

9.1643 Švédové plení Moravu [2]

1643- 1645 Torstenson se stačil vrátit s armádou na sever a porazit dánské vojsko, které se snažilo využít soustředění Švédů v habsburských zemích

6.3.1645 tažení švédských vojsk do jižních Čech a porážka císařských v nejkrvavější bitvě třicetileté války u Jankova na Benešovsku. Švédové (3000 padlých) vedení generálem Thorstenssonem zde porazili císařskou armádu (4000 padlých ze 17 000 vojáků). Otevřela se jim tak cesta na Moravu. [2]

1646 úspěchy francouzských a švédských vojsk v Bavorsku.

8.3.1648 Mírová smlouva o náboženských poměrech vrací stav věcí před 1. leden 1624 (doba největšího útlaku českého národa). Exulanti tak byli s konečnou platností zbaveni možnosti návratu mezinárodní dohodou. [2]

24.10.1648 V císařské rezidenci v Műnsteru byl podepsán vestfálský mír. Změnily se hranice států, Čechy, které s Německem nesly hlavní tíhu války (obrovské materiální ztráty), ztratily obě Lužice a asi čtvrtinu až polovinu obyvatelstva. [2]

25.6. – 30.10.1648 Švédové 25.6. dobyli Hrad a Malou stranu, pravobřežní Staré a Nové město však Pražané uhájili. Ještě 30.10., po uzavření Vestfálského míru, Švédové z Vinohrad a Vítkova ostřelovali Prahu. [1]

1649 protireformační dekrety uzákonily ještě větší náboženský útlak. Symbolem protireformace se stala barokní architektura a mariánský kult. [2]

1650 Na Staroměstském náměstí byl na památku vítězství na Švédy postaven Mariánský sloup. [2]