Vyšetřování a výslechy v případu Drahotína Villani

Jest přirozeno, že téměř všichni obžalovaní popírali při výslechu svoji účast na bouřích, na stavbě barikád a jiné vzpouře, a zejména že o "spiknutí" nechtěli ničeho věděti. Na př. Petr Fastr, jeden z nejpodezřelejších spiklenců tvrdil, že mu není o spiknutí ničeho známo. Byly prý sice dvě strany, z jichž jedna se chtěla brániti proti vojsku, které útočilo, druhá se přičiňovala o klid, ale jemu nebylo jasno, kdo byl vinníkem. Upřímně doznal, že si to nechtěl s žádnou stranou zkaziti, protože mu byla slíbena národní odměna, a proto prv raději z Prahy utekl.

Osobnosti vážné, jako Dr. Frič, továrník Libor Schlesinger a j., tvrdily, že barikády byly vyvolány jen chováním vojska. Jednomyslné přesvědčení některých obžalovaných (rytíře Neuperka,

[Zemský rada Jan rytíř z Neuperka byl zatčen pro podezřelé výroky. a) Vůči policejnímu komisaři Adamu Forstrovi se vyjádřil velmi pochvalně o vlivu Petra Fastra na lid; připouštěl, že Fastr bude zvolen purkmistrem neb podle okolností dokonce diktátorem. b) V prvních dnech červnových tázal se setníka Aloise hraběte Kunigla, zda by věděl o 5-6 vyšších důstojnících, kteří by šli na Slovensko, aby Slováky vycvičili a ujali se tam velení; huboval na Windischgrätze a řekl, že v otevřeném poli ovšem by 10.000 mužů pražské posádky zvítězilo, ale zcela jinak, že je to ve městě. Druhým svědkem této rozmluvy byl pražský továrník Fr. Richter. 6. října 1848 bylo soudním usnesením rozhodnuto, že se od dalšího trestního řízení proti ryt. Neuperkovi upouští.]

barona Vilaniho, Dr. Kašpara, purkmistra Vaňky, měšťana V. Seidla a j.) bylo, že lid pražský byl podrážďován německými agitátory jen proto, aby se vyvolala vzpoura, která by zničila zasedání slovanského sjezdu, a jíž by bylo docíleno posunutí slíbeného českého sněmu za sněm říšský, od něhož si Němci slibovali lepších výsledků pro svoje zájmy. Již svolání sněmu frankfurtského mělo všeobecně známou tendenci, Čechům nepřátelskou: že Rakousko mělo postoupiti tolik ze své souverenity, kolik říše německá z ní potřebuje, aby se stala mocnou a silnou, a různí němečtí řečníci vyjadřovali bez obalu, že jde v první řadě o Čechy, kteří nemají jiné volby, než buď se s Německem spojiti dobrovolně, neb k tomu cíli býti přinuceni ohněm a mečem a svou existenci ztratiti.

Proto slovanský sjezd, který byl svolán jako protiváha sněmu německého stal se překážkou, ohrožujicí uskutečnění těchto všeněmeckých plánů. Řečníci frankfurtského sněmu i říšskoněmecký tisk hlásali, že za každou cenu musí slovanské shromáždění sejíti se světa. K tomu cíli prý tedy pracovali němečtí agitátoři v Praze.

Podle rnínění hraběte Jiřího Buquoi, byla pražská revoluce zcela nápodobením Vídně, ale vidí v inspiraci vliv nepokojných Poláků, kteří tak, jako v revoluci vídeňské, stejně prý jej uplatňovali v Praze. Vyslovil se, že přehmaty v Praze jsou rázu povstaleckého, a že vzpoura zasluhuje potrestání.

[Viz prohlášení propuštěného hraběte Bouquoi v Národních Novinách 1848 ze dne 4. srpna č. 96; v něm odmítá správnost toho, že byl nařčen ze spiknutí, ale považuje své zatčení za zákonné.]

K otázce organisace spiknutí uvítala komise přesvědčení barona Vilaniho, že bouře patrně byly již několik dnů připravovány z návodu studentů vídeňských. Netajil prý se obavou z toho mnohým členům Svornosti a byl tím utvrzen vypravováním rytíře Neuperka o tajných nočních schůzích studentů, v nichž prý bylo jednáno, aby se za účasti proletariátu vyvolala vzpoura.

Neschvaloval prý boje takhle bez příčiny vyvolaného, protože o reakci, o níž se stále mluvilo, nebylo prý mu ničeho známo. Když Sladkovský mluvil na jedné schůzi o reakci, pravil mu, že sám reakce nevidí a že nechápe, proč chtějí vyvolati autaut. Byl docela přesvědčen, že požadavek studentů za výzbroj byl činem jen vídeňských studentů.

Rovněž zprávy policejní zdály se odůvodňovati přípravy odboje proti vládě odhalením tajných porad "Ultračechů". Policie vypátrala, že posledních 14 dní před svátky Svornost se scházela tajně v bytě hostinského u "Zlaté Váhy" na Zelném trhu, pak v ulici Uršulinské v domě Dittrichově, zpravidla od 10. hod. přes půlnoc, také u "Zlaté Studně" bývaly tajné porady a hostinská Čardová jistě prý byla do všech piklů zasvěcena. Svornosté malostranští že mají své schůzky v domě Auhově, č. 249-III. v Ostruhové ulici v bytě kupce Karla Leina, velkého vlastence, kde prý je uschováno mnoho zbraní. (Zde také prý se při vypuknutí bouří skrýval po dvě noci baron Vilani, jenž zde byl zatčen.) O jakých tajnostech se na zmíněných místech rokovalo, se policie ovšem nedověděla.

[Ze zpráv policejních č. 538. N. E.: 176 a č. 704 PP. -1848.]

Podle jiných svědků bylo největší středisko Svornosti u "Zlaté Husy" na Koňském trhu, ale nejdůležitější a nejtajnější debaty prý se vedly v hostinci sládka Františka Vaňky, rovněž na Koňském trhu.

[Dům ten nyní u "Primasů", neb "Dvorní pivovar" je často v průběhu vyšetřování jmenován "Hohes Haus".]

Zde bývali denně pospolu studenti všech kohort, četně bývali zastoupeni Poláci, Slováci i studenti vídenští. V pozdějších nočních hodinách přicházeli sem Svornosté od "Zlaté Husy". Hlavní slovo vedl zpravidla Emanuel Arnold; často řečnili technik Maux i filosof Frič, který se vždy tvářil velmi tajemně a každou chvíli odcházel s některými do vedlejší místnosti, kde hovořili tajně jen mezi sebou. V tomto hostinci bylo mluveno proti Windischgrätzovi s velikým nepřátelstvím. Zejména horleno proti jeho rozkazu, z něhož byla děla po vojenské přehlídce na Invalidovně ponechána ve městě. Fastr sem také chodíval a vždy mluvil o tom, jak dobře má zorganisovanou pomoc z venkova, již čítá na 50 až 80.000 hlav, a Mikovec, častý host u Vaňky, nejednou mu přizvukoval, nabízeje se Fastrovi k službám jako jeho adjutant.

[Nazývali ho "Katzenmusikdirektor", protože, jakmile se kde objevil, hned aranžoval nějakou kočičinu.]

Říkal, že má ustavičně pohotově dobrého jízdeckého koně, aby včas potřeby svolal sedláky co nejrychleji.

Jednoho dne před svátky přišel student Frič se šlechtickým sluhou v livreji do téhož hostince a vysypali na kulečník dva pytlíky dvacetníků. Z toho si mohl každý student vzíti 2 zl. c. m. Mezi sebou si studenti při té příležitosti vyprávěli o bohaté podpoře, kterou prý dostali od hraběte Bouquoi.

[Svědecké výpovědi ředitele papírny K. Gűnzla, měšťana Kronenbolda, inspicienta Karla Heinricha a Václ. Kouly, hostinského u Vaňky.]

V sobotu před svátky bylo ustanoveno, že Emanuel Arnold půjde v neděli bouřit selský lid.

[Arnold skutečně odjel a před soudem svou cestu odůvodnil tím, že chtěl jen venkovany upozorniti, aby se nedali ničím vyrušiti a pokračovali klidně ve volbě deputovaných.]

Sládek Vaňka určil shromážděným heslo "Vaňka" s rozkazem, aby byl hned vyrozuměn, kdyby se něco strhlo, a dodal, že v jeho domě vždy bude lze nalézti spolehlivé gardisty...

...[z výpovědí Slováka Marcela Turánského, kterého Palacký považoval za maďarského provokatéra, kterým však zřejmě nebyl. Jeho výpověď je podle autorky plná lží a nepřesností. Uvádí např. že]

byl přítomen sjezdové schůzi [Slovanský sjezd], v níž měl kníže Lubomírský řeč, že Pražané nesmějí zůstati za Vídní, a že je třeba - má-li býti u vojska vzbuzen respekt - zasaditi se o to, aby studenti dostali svou zbraň a děla.

Když Turánský projevil svou pochybnost, co s děly, řekl mu jistý Dr. Semerád, člen Svornosti, že k obsluze těžkých děl mají již zjednané muže, kteří dříve sloužili u dělostřelectva. V sobotu před svátky byl obžalovaný na slovanském plese. Fastr navrhoval, že by kníže Windischgrätz, až tam pojede, měl býti sražen s koně; tomu odpíral nějaký Šulc i Fastrovu přání, že by se rád zmocnil mladého Windischgrätze jako rukojmí. Šulc povídal, aby nevěřil, že by to knížete obměkčilo, ten pes prý by raděj nechal svého syna zabíti, než aby ustoupil.

V neděli svatodušní, když přišla od velícího jenerála deputace studentů žádající o zbraně s nepořízenou, hned byly činěny přípravy k boji. K večeru bylo na Žofíně slovanské shromáždění

[Nikde není zmínky o shromáždění na Žofíně na Boží Hod svatodušní.]

a tam mu sdělil důstojník Svornosti Tyl, že jest vše zařízeno k stavbě barikád, a že jest v Praze nějaký Francouz, který učí jak barikády stavěti. Při tom Fastr vyprávěl, že Svornosté jsou již po venkově a bouří lid, a dosud že se nevrátili. Podle přesvědčení Tyla a Fastra mělo povstání počíti teprve ve středu. Říkali, že v úterý odpoledne se budou stavěti barikády na místech předem označených. Již v sobotu byly prý vyhlédnuty domy, které obsadí střelci: za důležitý označovali zejména dům u "Černé Matky Boží", z jehož oken se dá dobře stříleti do bytu velícího jenerála. Ve čtvrtek 15. června byla schůze Slavie a Svornosti v museu. Činili tu výčitky Palackému, že se přičiňoval o propuštění hraběte Thuna. Palacký se bránil, že tím získal zase mnoho set bojovníků. (!)

Též bylo na návrh Palackého usneseno pokračovati v boji.

[Zřejmá lež.]

Turánský po druhé vyslýchán, opětovně ujišťoval soudce, že účastníci sjezdu byli zasvěceni do spiknutí zu účelem odtržení Čech od státu rakouského a že věděli o revoluci. Z českých spiklenců si pamatoval jména: Bouquoi, Vilani, Deym, Rittershain, Neuperk, Fastr, Dr. Brauner, Tyl, Dr. Frič, Dr. Pinkas, Šulc, Šimek a Mikovec. Ti všichni věděli o spiknutí, leda snad kromě Šimka a Pinkase. Hned po svém příchodu do Prahy, na schůzích sjezdových, slyšel řečniti o tom, že jest na čase udeřiti na Windischgrätze, než sesílí tak, že se naň nebude moci. Také hned od počátku se mluvilo o barikádách a o obsazení návrší kol Prahy. Řečníci byli nejvíce Pražané, jejich jmen nezná. Opatřovaly se pušky a šavle. Věděl určitě, že Polák Kochanovský, jenž bydlil také u Modré hvězdy, sám objednal 12 šavlí u mečíře, kterého mu odporučil vrátný hotelu. Šavle ty asi nebyly dodány, protože Kochanovský v pátek při svém odjezdu z Prahy vrátnému uložil mečířovi vyříditi, aby zbraně zatím ponechal u sebe. O vlastním účelu revoluce pražské se Turánský ovšem od nikoho nedověděl, ale jeho přesvědčení bylo ze všeho, co pozoroval, že bylo úmyslem vzbouřenců odtrhnouti Čechy od Rakouska, což soudil z toho, že členové prešpurské spiklenecké organisace byli přítomni slovanskému sjezdu. Turánský viděl, že se v Praze nosí černožluté kokardy, a že i na rnuseu byl vystrčen prapor týchž barev, ačkoli byli všichni s Rakouskem nespokojeni. To jej přimělo k otázce "proč nosí rakouské barvy, když jsou všichni proti Rakousku?" Nato mu odpověděl důstojník na dovolené, Moravan, který se nejvíce přátelil s literátem Mikovcern, že s těmi barvami je to jen maska, kterou budou moci brzy odhoditi. Soudil z řeči toho důstojníka, že jest i tento zasvěcen do spiknutí. Turánskérnu bylo také známo, že kromě obyčejných sedění slovanského sjezda byla konána také sedění tajná v druhém poschodí musea v pokoji s vyhlídkou do zahrady. K těmto tajným schůzím vysílala každá sekce po 3 neb 4 členech. K nim byli přibíráni i jiní pánové z Prahy. Ještě v Prešově se dověděl od Burghardta, že povstání pražské se bude financovati ze společné pokladny. Na otázku, kdo ty peníze dal, řečeno mu, že budou zabaveny statky německých úředníků.

Při konfrontacích Marcel Turánský uvedl:

S hrabětem Bouquoi: Toho pána viděl častěji v Besedě, v museu ho však neviděl. Ale vyprávěl mu o něm jeden Svornosta, že přináší za nynější doby národu značné finanční oběti, ač není příliš zámožný.

Barona Vilaniho zná dobře, často ho vídal v Besedě i v museu, býval i v tajných seděních. Stýkal se často s mnohými Poláky, zejména Lubomírským, Maliczem, Liebeltem a Sapiehou. V jeho bytě, šikmo naproti museu byly také konány tajné porady. Slyšel o Vilanim, že byl dříve u vojska a vystoupil jen proto, že nechtěl bojovati proti svým bratrům.

Dra Friče zná dobře: ví o jeho účasti na tajných schůzích v Besedě i v museu. A Šulc, s ním uvězněný, říkal mu o Dru Fričovi, že slavnostně přísahal, že ničeho nevyzradí. Hraběte Deyma nepoznává, ale slyšel často jej jmenovati v museu.

Ovšem, poznává Fastra.

Dr. Braunera nepoznává, nikdy jej neviděl, ale jeho jméno také slyšel v Besedě.

Sabinu zná dobře. Viděl jej nejvíce ve společnosti Ludevíta Štúra v Besedě i v museu a ví o něm, že se zúčastnil také schůzí tajných.

Ruperta si dobře pamatuje z Besedy i musea a Arnolda nezná a nepamatuje se, že by ho byl někde viděl; ví jen, že to byl týž duchovní, který sloužil mši u sochy sv. Václava a byl v neděli před tím v museu, a tam předčítaÍ modlitbu, kterou se pak při mši pomodlil. Obsahovala výzvu ke klidu, svornosti a vytrvalosti.

Znovu jsa vyslýchán, upamatoval se Turánský na další spiklence: Dra Sladkovského, jehož nezná, jen o něm slyšel. Byl to týž, který psal dopisy, jež docházely jednotlivým komitétům. Takové došly ještě před nepokoji a obsahovaly zprávy o rozložení a operacích vojenských v Čechách, Haliči a Italii. Pokud ví, navrhoval také Sladkovský, aby se působilo na poddůstojníky a tím i na prosté vojsko, říkal, že prostý vojín spíše poslouchá poddůstojníka, než důstojníka. Neví, bylo-li na tento návrh něco usneseno, ale pozoroval, téměř každodenně, že poddůstojníci i prostí pluku Hocheneggova docházeli do musea, kde s nimi mluvíval Lubomírský a Homolacz, statkář ze Sandecka. Turánský byl přítomen těmto rozmluvám, pochopil, že účelem jejich bylo vysvětliti, že PoIáci a Čechové jsou bratři a že se mají spojiti k věci společné. Také jim byly slibovány výhody a snadný návrat do Polska. Kromě toho jim říkali, že se Čechy s Polskou spojí, aby o tom poučili v kasárnách druhé vojáky.

[pokrač.pozn. ze str.73: soudní jednání, 25. října 1848, což bylo oběma oznámeno, kdy byli sice z vazby propuštěni, nikoliv však na svobodu, nýbrž byli dodáni k žádosti guberniálního presidia městskému hejtmanství v Praze, jež obdrželo rozkaz každého zvlášť dopraviti za hranice království a odtud Potockého instradovati do Oppelu (pruský vládní okres) a Radejewského do Nietržanova-Szrodáského kraje. Při překročení hranic důtklivě jim měla připomenouti, že mají zakázáno se kdy objeviti v Čechách. Potocký byl tou dobou nemocen, a proto žádal o svobodu. Nebylo mu to povoleno a dán rozkaz městskému hejtmanství, vyčkati s jeho vypovězením, až se uzdraví.]

Pokus vyšetřování o souvislosti polských revolučních piklů s domácím spiknutírn, nepřinesl pro ní důkazů. Z celkového pátrání byla patrna pouze účast Poláků na pražském odboji, hlavně že byli účastni při stavbě barikád, protože byli nápadni svým krojem a řečí. Totožnost jednotlivých Poláků se však většinou neprokázala.

***

V souvislost s výpověďmi Turánského spojila vyšetřující komise i tak bezcenný materiál, jako byl leták, který komisi předložil referent litoměřického magistrátu Jan Vinter, jenž konal vyšetřování pražských bouří v Budyni. Tamnější rněšťané mu přinesli leták z nakladatelství Medauova v Litoměřicích s nadpisem:

"Die Hochverräter, welche fűr 7 Millionen Rubeln Oesterreich an Kaiser von Russland verkauften wollen!" a "Das Verschwőrungsballfest".

[Otištěn jest ve "Slavische Zentralblätter 1848" č. 61, ze dne 10. srpna.]

Je to známý pamflet, že ruský car Mikuláš získal penězi a sliby několik zrádných darebáků, kteří zosnují v srdci Rakouska krvavou revoluci. Nejhanebnější z těchto zrádců že je baron Vilani, jenž vedl korespondenci s Ruskem a dostal za to 7 milionů rublů. 9. června

[Správně 10. června; to byla Slavjanská beseda.]

že pořádal Vilani velký český ples, kamž pozval všechny ty, o jichž nepřátelském smýšlení byl přesvědčen. Zde prý byl uzavřen spolek zrádců, s účelem pobíti Němce v Praze, pobouřiti celý slovanský národ a Čechy odtrhnouti od Rakouska. Zatím, než Rusové vtrhnou do Čech, má prý hrabě Bouquoi státi v čele vlády. Pražský měšťan Petr Fastr, jenž chodí několik rněsíců i se svými dcerami jako fraškář v kostýmu vévody ze starých slovanských dob, sestavil listinu všech vznešených Němců a bohatých Židů, kteří měli býti obětováni revoluci. Tato druhá bartolomějská noc měla býti dne 15. června. Kníže Windischgrätz revoluci potlačil. Hrabě Bouquoi, Deym i baron Vilani jsou zatčeni; u tohoto byl nalezen prý seznam obětí a část ruských peněz. Fastr, jenž pro svou bázlivost upadl v pohrdání, utekl, a byl prý sedláky chycen a zatčen.

O tomto letáku zavedla komise zvláštní vyšetřování, ovšem bez výsledku. Ještě jiné okolnosti byly spjaty s údaji Turánského a uznány komisí podezřelýrni důkazy pro tajemné spiknutí a přípravu ke vzpouře. Takovou byla příhoda s hrabětem Josefem Matějem Thunem, který podle provolání slovanského sjezdu byl jeho předsedou.

[Předstíral nemoc a předsednictví sjezdu, jak známo, vzneseno na Palackého.]

Když se vojsko usídlilo na hradě, 15. června, přišel hrabě J. M. Thun se svým synem Quidonern zahradou do hradu a tam v bytě hradního inspektora, spálil hrabě Quido v kamnech balík spisů, ...

Z výslechu Bouquoiova

[C. k. komoří hrabě Jiří Bouquoi narozen v Bruselu r. 1782, katolík, ženatý s hraběnkou Gabrielou z Rothenbaumů, majitel fideikomisu a mnoha statků v Čechách, byl zatčen 16. června ve svém bytě na Malé Straně v paláci na náměstí Velkopřevorském. Zatkl ho na rozkaz Windischgrätzův nadporučík Fleischman od 5. prap. myslivců, pod falešnou záminkou, že si s ním přeje mluvit hrabě Mensdorf. Byl odvezen na hrad a tam hned uvězněn. Zároveň byla provedena přísná, ale úplně bezvýsledná prohlídka v jeho paláci v hostinci u "Města Hamburku", kde prv měl svůj přechodný byt, pak v bytě madame Goldschmiedové v Poštovské ulici, kterou dle pověstí denně navštěvoval a v zahradě v Pštrosce, kde prv rovněž často býval. Hlavně bylo pátráno o podezřelé okolnosti, že během nepokojů bylo pozorovati v oknech hořejšího poschodí paláce neobyčejné jasno. Zjistilo se, že osvětlení to nařídil sám důstojník, jenž v přilehlé úzké ulici postavil stráže. Teprve za týden po uvěznění hraběte, 23. června dostala komise poukaz, vyšetřiti trestní věc proti němu. Téhož dne byly vyslechnuty osoby, zatčené 16. června proto, že byl z oken paláce dáván signál tím světlem a sice: hraběcí aktuar Josef Knoff, knihvedoucí Jan Rőssler, pokladník Frant. Lelek, Dr. Augustýn Schőnauer, hraběcí advokát, knihovník Matěj Rattay a služebníci Jan Kűhnel a Josef Tichý. Ti vesměs potvrdili, že hrabě již několik let neopustil Prahu, nikdy v paláci jeho nebylo schůzek, večer byl vždy doma. Vyjížděl vlastním povozem o druhé hod. odpol. a za dvě hodiny se vracel, pak byl až do počátku divadla doma, pak opět vyjel a nikdy se nezdržel přes 9. hod. več. Rovněž nebyl v paláci žádný sklad zbraní. 23. června byli propuštěni Knoff a Dr. Schőnauer, ostatní 26. června. Kromě jich zatčeni Josef Sieger a kočové Matěj Štih a Josef Michl, byli již propuštěni dříve. Bouquoi byl propuštěn z vazby 27. července proti slibu, ježto nebyl podezřelý z útěku.]

konaného dne 29. června vychází na jevo, že počátkem března 1848 přišli k němu do bytu baron Vilani a JUC. Trojan a oznámili mu, že byl na shromáždění v Svatováclavské lázni zvolen do Svatováclavského výboru a aby jako člen tohoto výboru podepsal spolu petici císaři. Odmítl tuto žádost, ježto jako c. k. komoří vykonal Jeho Milosti přísahu, že se nebude takovými záležitostmi zabývati.

[To potvrdil baron Vilani.]

Za nějaký čas říkal mu syn Jiří, že ho žádal purkmistr Dr. Műller, aby otce pohnul ku nějakému příspěvku na dělníky bez práce a chleba: poslal tedy 5.000 zl. c. m. jmenovanému purkmistru. Ten však vrátil obnos zpět se vzkazem, že k tomu účelu se ustanovilo zvláštní komité. Druhého dne přišla deputace magistrátu, Dr. Pinkas a velkoobchodník Lämmel a vyzvedli si od hraběte ten obnos na kvitanci. Později na naléhání dvou rněstských radních, aby lidem bez práce opatřil výdělek tím, že na svém panství nuselském a vršovickérn dá stavěti silnici, složil, jen nerad a pro domluvy krajského hejtmana kouřímského, 4.500 zl. k rukám tehdejšího purkmistra Dr. Strohbacha. Pak věnoval 200 zl. rektoru university k rozdělení mezi nemajetné studenty. Jako vrchnost daroval městu Nové Hrady 1.000 zl., městu Rožemberku 500 zl. a poddaným na panství Vršovice a Nusle 600 zI., kromě půjčených 400 zl. k účelům národní gardy, která se tam utvořila. Jiného nedal nic a je vše lží, zejména bájky, že Svornosti daroval 50.000 zl. a každému členu jejírnu denní plat 1 zl. c. m.

Za čas přišli zase k němu Fastr a Lämmel řkouce, že komité rozdalo již víc než 31.000 zl a že mají ještě jiné národní výlohy, jež by se měly platiti ze zbylých peněz, a žádali na něm prohlášení, které učinil.

[Znělo: "Die 5.000 fl. C. m. habe ich dem Komitee zur freien Disposition gestellt ohne Vorbehalt -Bouquoi. - Toto prohlášení bylo nalezeno mezi papíry Petra Fastra při úřední prohlídce v jeho bytě.]

Teprv při této příležitosti poznal Fastra, který pak o svatodušní neděli k němu přišel v bohatém slovanském kroji řka, že i ten byl pořízen z peněz hrabětem darovaných. Teprv tehdy se hrabě dověděl, jak bylo naloženo s jeho penězi.

Nejdříve byli ze zatčených Svornostů vyslechnuti: Technik Eduard Kacerovský, ten prý nebyl členem Svornosti a byl v museu jen náhodou a Josef Střížka, krejčovský tovaryš z Votic, který tam byl, aby se dal zapsati za člena Svornosti...

[o zatčení P. Jana Arnolda]

místním velitelem s asistencí granátníků pl. Khewenhűllerova, čtrnácti národních gardistů, dvou policejních komisařů a magistrátního sekretáře Jiřího Otty. Za přítomnosti souseda Petra Váchy, jemuž Arnold svěřil za své nepřítomnosti dozor bytu, vypáčila komise zámky všech zásuvek. Podezřelých písemností však nenalezla.

[Zabavili také dopis Václ. Čecha, úředního písaře v Karlíně jeho bratru Jaroslavu Čechovi, úř. správci na panství bezděkovském dto. 19. března 1848 o událostech pražských při odjezdu deputace do Vídně, o slavné mši arcibiskupově na Koňském trhu a j.]

22. června nařídilo presidium jenerálního velitelství místnímu policejnímu veliteli, aby rychle P. Arnolda zatklo. Baron Godart zprostředkoval Arnoldovo zatčení taktním způsobem a sám ho doprovodil na hrad, kde ho odevzdal komisi. Třetího dne své vazby byl vyslýchán radou Paterou. Vypovídal spravedlivě o své účasti na mši. Původně byl prý pozván kanovník Pešina, aby vykonal ten slavnostní obřad. K večeru se roznemohl a proto žádali měšťané faráře u sv. Jindřicha P. Ignáce Hanku. Dotyčný farář ale měl míti v pondělí dopoledne křest v hraběcí rodině, a proto vzkázal Arnoldovi po kostelníku Smetanovi,

[Otec českého filosofa Augustina Smetany.]

aby se ujal slavnostní mše na Koňském trhu. Arnold měšťanům i faráři Hankovi vyhověl a druhého dne ráno, šel se ptáti do musea, má-li snad také vésti odtud průvod, jako tomu bylo o slovanské mši patriarchy Stamatoviče. V museu byla jen stráž a ta o průvodu ničeho nevěděla. Žádal ji, aby, až přijde velitel Svornosti baron Vilani, se zeptala a do půl jedenácté mu vzkázala. Se vzkazem nikdo nepřišel a proto Arnold šel sám na Koňský trh, kde ho již očekávalo slavnostní shromáždění i s družičkami kolem sochy sv. Václava. Kostelník Jan Chalupník mu radil, aby čekal, až příjdou páni z magistrátu. Čekal čtvrt hodiny, a když zástupci města nepřišli, sloužil mši sv. a pak se modlil z knihy "Růže Sionská" modlitbu vyzývající k pokoji. Sotva po obřadech přišel domů (bydlel v čp. 976-II.) a svlékl se, slyšel rány z ručnic. Nemoha se dívati na ten krvavý zmatek co následoval, odjel do Kolína k příbuzným své hospodyně. 20. června se vrátil a tu se dověděl, co se dálo téhož dne v jeho bytě.

Druhý den po výslechu Arnoldově, potvrdil farář Hanka jeho výpověd' a bylo mu řečeno, že bude propuštěn do tří dnů. Zatím třetího dne byl dán do svatojiřské trestnice, kde byli ostatní jeho známí uvězněni. Po 14 dnech byl podruhé vyslýchán pro dvě podezřelá psaní, která poslaI purkmistovi Červinkovi do Mnichova Hradiště. Zachytil je mladoboleslavský krajský hejtman baron Kotz z Dobrže a poslal komisi. Obsah dopisů byl, aby Arnoldovi přátelé objasňovali lidu venkovskému, jaká je situace ve vlasti, jak nebezpeční lidé matou jeho hlavy. Psal, aby takovým nevěřili a zachovali klid, úřadů aby poslouchali, ale nebezpečnýrn buřičům se třeba ozbrojeni postavili na odpor a k tomu cíli, že lze obdržeti v Praze i ve Vídni zbraň.

Arnold se ospravedlňoval prohlášením, že každý úřad mu musí jen schváliti obsah těchto jeho dopisů. Tehdy se Arnold domníval, že bude po tomto výslechu propuštěn, ale nastala změna v komisi a tím způsobem průtah. Okolnost, že byli vězňové odevzdáni občanskému soudu, při…

...Policie vykonala 3. července prohlídku u Havlíčka i Svobodových. Korespondenci obou rodin zabavili policejní komisaři Fr. z Czechenherzu a Josef Mládek a ve dvou zapečetěných balíčcích ji poslali s policejní zprávou vyšetřující komisi...;

[22]

Výslechy

[120] str. 441-442

z výslechu rytíře Jana Norberta z Neuberga 25.7.1848:

[otázka č.] 7.

Es kommt hervor, dass Sie dem Baron Villani Ihre Ansicht mitgetheilt haben, auf welche Art in Prag Unruhen entstehen kőnnten und zu befűrchten seien. Wollen Sie auch der Kommission diese Ansicht mittheilen?

Es ist bekannt, dass seit den Märztagen eine Spannung im Volke sich wahrnehmen liess. Einzelne Ereignisse befőrderten die Aufregung immer mehr, dahin gehőren insbesondere die Unruhen der einzelnen Arbeiterklassen. Dieses und der Umstand, dass wiener Studenten in grosser Anzahl mittelst Freikarten auf der Eisenbahn nach Prag kamen, erregte nicht ohne Grund Besorgnisse irgend einer allgemeinen Volksbewegung. Es war um die Zeit des Slaven-Kongresses, wo diese Aufregungen immer mehr zunahmen, und ich spreche meine Űberzeugung dahin aus, dass von mehreren Seiten der Plan dahin gerichtet gewesen sein mag, den slavischen Kongress zu sprengen. Ich stűtze diese meine subjektive Meinung darauf, dass ich, wenn ich nicht irre, in der Allgemeinen Zeitung gelesen habe, dass Frankfurter Parlament beabsichtige den Slaven-Kongress zu vereiteln, eigentlich bloss einige Sprecher in diesem Parlamente haben erklärt, dass von dem Slaven-Kongress Gefahr drohe, und derselbe um jeden Preis gesprengt werden műsse. Das ungarische Ministerium soll, wie ich gehőrt habe, ein Ansuchen an das ősterreichische Ministerium gestellt haben, dass der Slaven-Kongress nicht zugelassen werde. Eben so sollen von Seite des wiener Sicherheits-Ausschusses Demonstrationen gegen den Slaven-Kongress gemacht worden sein. Aus allen diesem ging hervor, Slaven-Kongress angefeindet worden, und dass es den Gegnern daran gelegen gewesen sei, denselben zu vereiteln. Ich halte also dafűr, dass alles dieses in Verbindung mit den Lokalen-Ereignissen in Prag einen wesentlichen Einfluss auf die traurigen Junitage gehabt haben. Diese Besorgnis von bevorstehenden Unruhen, und dass der slavische Kongress gestőrt werden kőnnte, habe ich dem Baron Villani meinungsweise mitgeteilt, und ihn um eine Verstärkung der Wache bei dem Museum, wo die Comités-Versammlungen des Slaven-Kongresses statt fanden aus dem Grunde ersucht, weil der Andrang des Publikums ausserordentlich zugenommen hat.; [120]

[120] str.443-446

Jedním z českých členů Slovanského sjezdu, kteří byli nejvíce postiženi Windischgrätzovou persekucí, byl Karel Drahotín Maria svob. pán V i l l a n i, který byl zatčen a uvězněn již 16. června 1848 a ještě téhož dne vyslechnut. Další výslechy s ním byly 17. června, 5., 17. a 24. července a 2. září 1848. Na svobodu byl propuštěn až 15. září. Z obsáhlého protokolu - Villanimu bylo položeno 61 otázek - který byl s ním sepsán, vyjímáme jen ty výpovědi, které se vztahují ke Slovanskému sjezdu nebo k osobám, jež se sjezdu účastnily:

Výslech dne 5. července 1848.

Otázka č. 9:

Ist Ihnen bekannt, woher die Einleitungen zu dem Slaven-Kongresse in Prag getroffen worden sind?

Odpověď:

Gestern habe ich vergessen anzugeben, dass auch ich ein MitgIied dieses Kongresses war. Dieser Kongress hat folgenden Ursprung: Allgemein war es durch die Journale und Flugschriften verbreitet, dass ein neues deutsches Reich unter einem neuen gewählten und gekrőnten deutschen Kaiser, der in Frankfurt residiren műsse, errichtet werden solle. Um dieses zu erzielen, műsse Oesterreich von seiner Souverenität und Integrität so viel abgeben als Deutschland brauche, um gross zu werden. Die Fűnfziger - Versammlung in Frankfurt drohte Bőhmen mit Feuer und Schwert zu erobern, wenn es das Parlament nicht beschicke. Alle zu Deutschland gehőrigen Provinzen, zu welchen Alles bis an das Adriatische Meer und den Po gezählt wurde und selbst Ungarn und Croatien wurde hiezu aufgefordert, sollten ihre Steuern und Abgaben nach Frankfurt bezahlen, das Militär sollte von Frankfurt aus kommandiert werden und in Frankfurt sollte űberhaupt űber das Wohl und Weh aller dieser Nationen entschieden werden. Dies Alles, und noch mehr, und hiezu die ohnedies aufgeregte Stimmung und das fremde nationale Element erregten eine allgemeine Antipathie gegen Frankfurt. Je mehr sich einzelne in Journalen und Flugschriften beműhten, das Frankfurter Parlament beschicken zu machen, desto mehr gaben sich wieder andere Műhe, diese Beschickung zu verhindern. Im National-Comité wurde űber diesen Gegenstand sehr viel pro und contra gesprochen und es gingen aus demselben meines Wissens zwei Deputationen zu Seiner Majestät nach Wien. Infolge der Drohungen von Seite der Deutschen in Frankfurt und infolge jener gereizten und offenen Sprache eines gewissen H. Dr. Schilling, der auch hier in Prag anwesend war, wurde die Idee verbreitet, dass man diesem Frankfurter Parlamente ein Gegengewicht setzen műsse. Von wem diese erste Idee eigentlich ausging, kann ich nicht angeben, aber warm hat sich derselben Seine Excellenz der Graf Mathias Thun, Ritter von Neuberg, Hanusch Graf Kolowrat, - Palacky, Custos Schafařik und mehrere andere angenomen. Ich selbst trat freiwillig hinzu und unterschrieb, wie alle oben genannten und noch mehrere, das Glaubensbekenntnis und die Einladung zu dem Slaven-Kongresse. Dieses Glaubensbekenntnis wurde in vielen Exemplaren gedruckt. Jedermann, der es verlangte, gegeben, und auch in allen Zeitschriften eingerűckt. Was die Einladungen betrifft, so wurden diese durch den Staatsbuchhaltungsbeamten Zap besorgt. Der Kongress sollte am 31. Mai 1. J. seine Wirksamkeit beginnen. Die Mitglieder des Slaven-Kongresses wurden namentlich verzeichnet und H. Schafařik wurde zum Praesidenten erwählt.

[Villani se rozhodně mýlil. Šafařík byl pouze předsedou československé sekce. Předsedou celého sjezdu byl Fr. Palacký.]

Ehe noch der slavische Kongress zusammenkam, wurde hier in Prag das Programm, welches sechs [!] Punkte

[Další omyl Villaniho. Jde o původní program Slovanského sjezdu, který však měl jen 5 článků.]

enthielt, ausgearbeitet und in Druck gelegt. Űber diese 6 Punkte, welche, wie ich glaube, Palacký, Neuberg und Schafařik entwarfen, sollte berathen werden. Bei der ersten Erőffnungssitzung hielt man in bőhmischer, polnischer, illyrischen und russischer Sprache Reden und es wurde der Beschluss gefasst, dass nach Verschiedenheit der Sprachen drei Sektionen gebildet werden, dass die 6 Punkte in jeder Sektion insbesondere berathen werden sollen, um in einer Hauptsitzung das Ergebnis der Berathung einander mitzutheilen. Zu einer derartigen sitzung kam es jedoch nicht, weil inzwischen die Unruhen in Prag zum Ausbruche kamen.

Otázka č. 22:

Waren Sie auch bei dem Slaven-Kongress häufiger anwesend?

Odpověď:

Diese Frage Iíegt bereits frűher beantwortet. Bei der Erőffnungssitzung war ich anwesend und zu einer zweiten Sitzung kam es meines Wissens nicht. Bloss einige Sektionen nach Verschiedenheit der Nationen kamen zusammen, ich war nur bei jener Sitzung, bei welcher der Praeses des Slaven-Kongresses Paul Schafařik gewőhlt worden ist.

Das Programm zu dem Slaven-Kongress war schon frűher entworfen und in Druck gelegt, mit der Bearbeitung der Statuten war der H. Dr. Rieger beauftragt. Die Statuten des National-Comité sollten zur Grundlage dienen. Diese Arbeit ist meines Wissens nicht beendet worden.

Otázka č. 40:

Es ist erhoben, dass nicht nur im Museum, sondern auch in der bűrgerlichen Resours Sitzungen gehalten zu werden pflegten. Welchen Zweck hatten diese Sitzungen?

Odpověď:

Ich bin meines Erinners nur ein einzigesmal bei einer Sitzung, die in der bűrgerlichen Resours abgehalten wurde, anwesend gewesen; es hat sich damals darum gehandelt, in welcher Art die Einladung zum slavischen Kongress in Prag verfűgt werden solle und welche Personen hiezu von Seite der bőhmischen Slaven vorzuladen seien. Die Idee zum Slaven-Kongresse wurde meistens dadurch angeregt, weil man dem Frankfurter Parlament ein Gegengewicht aufstellen wollte. Um dieses zu verwirklichen, war die erste Versammlung in der bűrgerlichen Resours, und es wurde fortgesetzt, dass nur eine Anzahl von 20 Mitgliedern bei dieser Berathung intervenieren sollen. Zu dieser ersten Sitzung wurden jene 20 Mitglieder, welche das hiezu bestimmte Comité bilden

sollten, bestimmt; so viel ich mich erinnere, waren hiezu gewählt: Palacký, Dr. Rieger, Graf Hanus Kolowrat, Graf Mathias Thun, der bőhmische Schriftsteller Klácel (ein Ordenspriester), Neuberg, der Schriftsteller Schafařík, der Bűrger Slavik, ich war auch hiezu bestimmt. Daselbst wurde der Entwurf zur Einladung gemacht, darin brachte man in Anregung, dass man den ankommenden Slaven ein anständiges Unterkommen ausmittle, denn so viel ich weiss, haben einige Private sich herbeigelassen, den geladenen Slaven Wohnungen umsonst zu űberlassen. Später wurde von den gewählten Comitésmitgliedern wieder eine Sitzung in der Wohnung des Baron Neuberg gehalten, wo die Statuten hätten zu diesem slavischen Kongress berathen werden sollen, und Dr. Rieger war angegangen, dieselbe zu entwerfen. Ob sie wirklich zu Stande kamen, weiss ich nicht.

Nachdem der Slaven-Kongress zu Stande kam und die Erőffnungssitzung auf der Sophien-Insel, wie ich bereits erwähnte, abgehalten worden war, hielten die einzelnen Sektionen im Gebäude des Museums abgesonderte Sektions-Sitzungen, zu welchen nur die betreffenden Glieder Zutritt hatten. Schafařik ist zum Präsidenten des ganzen Slaven-Kongresses [!] erwählt worden, Palacky war blos Präsident der bőhmischen Sektion [!]. Ich war nur bei einer einzigen Sitzung der bőhmischen Sektion, bei welcher Schafařik zum Präsidenten gewählt worden ist. An diesem Tage ist nur das Programm, bestehend aus 6 Punkten vorgelesen worden.

Otázka č. 41:

Es kommt hervor, dass auch in der Bűrger-Resours häufig geheime Sitzungen d. h. solche, zu denen nur bestimmte Mitglieder zugelassen wurden, abgehalten worden sind. Sind [Sie] auch bei derlei Sitzungen gewesen?

Odpověd:

Mir ist von derlei geheimen Sitzungen nichts bekannt, ich bin nie zu einer derlei Sitzung geladen worden, obwohl ich őfters in der Abendszeit in der bűrg. Resours war.

Otázka č. 42:

Es kommt hervor, dass auch der Graf Bouquoi in der bűrg. Resours, jedoch nur zu den geheimen Sitzungen erschienen sei. Was ist Ihnen hievon bekannt?

Odpověd:

Ich habe den Grafen Bouquoi nie in der bűrgerlichen Resours gesehen, ja nicht einmal gehőrt, dass er irgend einen Antheil am slavischen Kongresse genommen habe, und da mir von geheimen Sitzungen nichts bekannt ist, so kann ich hierűber keine Aufklärung geben.

Otázka č. 43:

Hat Dr. Brauner irgend einen Antheil an diesen Sitzungen genommen?

Odpověd:

Ich erinnere mich, dass Dr. Brauner in der ersten Sitzung, in welcher es sich darum handelte, ob ein slavischer Kongress abzuhalten sei, anwesend war; er ist aber zum Comité-Mitglied meines Wissens nicht gewählt worden.

Nach dem Wunsche des Palacký hat man nur gegen Eintrittskarten, die man nur bei dem Bibliothekar Hanka bekommen konnte, der Eintritt gestattet werden sollen. Es kamen aber auch ohne Eintrittskarten Individuen dahin.

Otázka č. 44:

Geben Sie an, mit welchen Personen des Slaven-Kongresses Sie am häufigsten zusammenkamen ?

Odpověd:

Eines Tages waren die meisten slavischen Gäste im Kuchel-Bad versammelt, um sich zu unterhalten. Bei dieser Landpartie war ich anwesend, ich sprach mit vielen, mit keinem hatte ich aber einen besonderen Umgang. Ich sass damals unter eingebornen Bőhmen und es sind daselbst Nationallieder gesungen worden. Palacký und Schafařik waren dabei auch anwesend.

Otázka č. 45:

Es kommt hervor, dass Sie auch von einigen Polen Besuch in Ihrer Wohnung erhielten und dass auch in Ihrer Wohnung Zusammenkűnfte statt fanden. Hat dieses seine Richtigkeit?

Odpověd:

In meiner Wohnung war nie eine Zusammenkunft; ein einzigesmal erinnere ich mich, dass zwei Gäste des Slaven-Kongresses, ich weiss nicht, ob es Mährer, Polen oder Kroaten waren, zu mir kamen und mich wegen einer Wohnung ansprachen. Das mag aus der Veranlassung geschehen sein, weil

ich dem Dr. Caspar, welcher derlei Wohnungen zu besorgen hatte, mittheilte, ich hätte von dem Vicebűrgermeister Pštross einen Zettel erhalten, in welchem angedeutet wurde, dass der Abt von Emaus fűr zwei Gäste ein Unterkommen verschaffen wolle. Ich fuhr mit diesen zwei Herren in das Kloster Emaus, der Abt war jedoch nicht bei Hause, und ich bin mit diesen zwei Herren wieder in das Gasthaus "zum schwarzen Ross" zurűckgefahren.

Otázka č. 45: Es ist angegeben, dass Sie mit dem Fűrsten Lubomirski, Sapieha, mit einem sichern Libelt und Malisz einen näheren Umgang hatten.

Odpověd:

Dieses ist unrichtig. Fűrst Lubomirski war nie in meiner Wohnung, wenigstens nicht meines Wissens, den Fűrsten Sapieha sah ich ein einzigesmal bei dem Baron Neuberg, und ein anderesmal bei der Erőffnung des Slaven-Kongresses, ich habe mit ihm nie gesprochen. Den Professor Libelt kenne ich wohl von Person, allein auch mit diesem sprach ich nie. Den Dr. Malisz begegnete ich einigemal, stand jedoch mit ihm nie in irgend einem Verkehr; in der bűrgerlichen Resours sah ich ihn auch einmal.;120

21.8.48 0:00:00;Drahotín - výslechy;1848;str. 447

Z členů Slovanského sjezdu se před vyšetřující komisí o sjezdu rozhovořil jeho český účastník MUDr. Karel H. Caspar (Kašpar), vyslýchaný dne 21. a 22. srpna 1848 jako svědek ve vyšetřování proti bar. Villanimu.

(zmínky o Villanim v uvedených odpovědích nejsou)

[120] str. 448

(z odpovědi na otázku č. 10)

b) Die Svornost, meist auch aus jűngeren Leuten der geringeren Klasse bestehend, im Durchschnitte sehr radikal gesinnt, war eben so sehr von der Reaktions-Idee befallen und schloss sich daher den Studenten auf das innigste an, ohne dass jedoch irgend eine Verabredung als jene, die sie in Wirtshäusern őffentlich zu geschehen pflegen, stattfand.;120

[120] str. 457

(z výslechu Marcela Turanského, neoficiálního účastníka sjezdu, pravděpodobně Maďara z vých. Slovenska, jeho úloha v Praze není dosud jasná, byl hlavní oporou pro Windisch. thesi o rozvětveném spiknutí)

Odpověď k otázce č. 27 ze 17. července 1848:

Űber die von mir benannten Herren, namentlich Buquoi, Villani, Deym, Rittersheim [?], Neuberg, Faster, Dr. Brauner, Tyl, Frič, Schulz und Mikowetz weiss ich mit Bestimmtheit, dass dieselben sehr häufig in der Bűrgerressource in der Ursulinengasse bei den geheimen Sitzungen gegenwärtig waren. Ich habe diese [Herren] von den űbrigen Mitgliedern oft nennen gehőrt.

Űber den Buquoi, welcher ein Graf sein soll, habe ich von anderen mir nicht mehr erinnerlichen Mitgliedern des Slavenkongresses gehőrt, dass er grosse Opfer bringt, und doch schwerlich etwas daran geniessen werde, und dass er nicht sehr vermőgend ist. Ferner ist mir bekannt, dass in dem Museum ausser den gewőhnlichen Sitzungen während des Slavenkongresses noch geheime Sitzungen im 2ten Stock in einem Zimmer mit der Aussicht in den Garten gehalten worden sind, zu welchem aus jeder Sektion drei oder vier Mitglieder gewählt wurden. Es wurden auch noch andere Herren aus Prag zu diesen geheimen Sitzungen beigezogen. Ich glaube, dass der Graf Buquoi auch bei diesen Sitzungen gegenwärtig war, weil alle diejenigen Mitglieder, welche den geheimen Sitzungen in der Bűrgerressource beiwohnten, auch die geheimen Sitzungen im Museum besuchten...

Odpověď k otázce č. 28:

Der mir als Baron Villani bezeichnete Herr ist mir sehr gut bekannt. Ich habe ihn sehr oft sowohl in der Bűrgerressource als auch im Museum bei den an beiden Orten abgehaltenen geheimen Versammlungen gesehen, er hat vielen Umgang mit dem Lubomirski, Malisch, Libelt, Sapieha und anderen Polen gehabt. Er soll auch frűher beim Militär gewesen sein, jedoch ausgetreten sein, weil er nicht gegen seine Brűder in Krakau kämpfen wollte.

[Míněno je krakovské povstání r. 1846.]

In seiner in der Kolowratstrasse schräg gegenűber vom Museum befindlichen Wohnung waren őfters Zusammenkűnfte, auch war eines Abends eine Nachtmusik mit Fakeln vor seiner Wohnung, welche dem Fűrsten Lubomirski gebracht wurde, welcher sehr häufig in dieses Haus ging, so dass ich glaubte, er wohne daselbst.

Ich habe selbst mit Villani nicht gesprochen, habe jedoch von einem Prager ... gehőrt, dass Villani einen Vorrath von Gewehren habe, welche herzugeben getragen hat. Ich glaube, dass Baron Villani ganz gewiss von den Zwecken der Slavenversammlung und von der beabsichtigten Grűndung des Slavenreiches Kenntniss hatte, und zwar aus dem Grunde, weil er mit dem Fűrsten Lubomirski sehr vertraut war . . .

[120] str. 482

(z celkové zprávy soudního referenta J.Rooba ze dne 13. října 1848 o skutkové podstatě obvinění Marcela Turanského - je řečeno, obvinění vznesená např. proti Villanimu a dalším jsou nejistá...);

[120]

Amnestie

...

Zprávu o postoupení působnosti vojenské komise trestnímu soudu a o jejím rozpuštění, podal Dr. Taschek ministerstvu 2. srpna. V ní uvádí, že bylo odevzdáno trestnímu soudu 42 zatčených osob, jejichž vazby jsou odůvodněny výnosy ministerstva spravedlnosti z 21., 24. a 28. července a ministerstva vojenství z 21. a 29. července i presidiálním dekretem apelač. soudu z 29. července.

[Felix rytíř Březiňský, hrabě Vojtěch Deym, baron Vilani, Petr Fastr, Emanuel Arnold, P. Václav Krolmus, P. Jan Arnold, P. Ant. Wiesner, P. Ant. Krejčí, Dr. Fr. Brauner, Ludvík Ruppert, Karel Sabina, Dr. Jos. Frič, Marcel Turánský. Tito jsou chováni v Georginu. V starém museu jsou umístěni: Libor Schlesinger, továrník, Jindř. Kőneman, Frant. Durst, hřebenář, Jan Schiller, krejč. tovaryš, Vincenc Vávra, Josef Havlíček. V dělostřelecké nemocnici: hrabě Potocki a medik Kujal, a v donucovací pracovně: Max. Maux, Theofila Dittrichová (zde vedena jako modistka), Josef Sturna, tulák, Josef Žemlička, Frant. Topek, jurista, Jan Kopáč, loďař, Julius Reichenbach, úředník, Václ. Pour, Frant. Groll, Josef Benoni, Ant. Špaček, krejčí, Jos. Prokop, herec, Albertina Prokopová, Josef Laad, Ant. Nekvasil, Václav Novák, krejčí, Josef Macháček, statkář, Ludvík Radejevski, sedlář, Václav Štech, učitel řečí a Jan Siklinger, zedník.]

Spisy přijal trestní soud podle úředních deníků komisařů šesti sekcí a sice I. K. Franz, setník-auditor 20. pěš. pl., II. rada Erhard a setník-auditor Pauer, III. rada Štěpánek, IV. rada Záruba a setník-aud. Ernst, V. rada Dvořák a setník-auditor Hofbauer, VI. rada Pátera a setník -auditor Wachtl.

Zatčení prosili, dokud nebude definitivně rozhodnuto o jejich osudu, aby byli ponecháni v dosavadních místnostech. Velící jenerál ve srozumění se sborem obecních starších svolil prozatím k jejich prosbě. Dr. Taschek ve své zprávě dále odporučuje, aby k odstranění průtahu bylo postoupení procesu svatodušního občanskému soudu veřejně prohlášeno, s rozkazem, aby úřady posílaly všecky své přípisy a rekvisice červnového případu se týkající, přímo trestnímu soudu.

...

Čtvrtého srpna, o půl jedenácté v noci důtklivě upomínal ministr Bach vicepresidenta o zprávy z pražského vyšetřování; dovídá prý se pouze z novin, že mnozí zatčení byli propuštěni a zejména očekává s netrpělivostí sdělení o Dru Braunerovi.

[str.351- Bach se obával, aby průtahy braunerova případu neopozdili jeho příjezd na říšský sněm a nebylo to považováno za úmysl. Bach kontroloval důsledně činnost v Praze a zasáhl i proti nezákonnému zatčení Havlíčka.]

Znovu vybízí, aby urychlili věc a podali okamžité zprávy o jednotlivých nařízeních, jelikož závěrečné líčení se bude díti před soudem porotním a připomíná, aby se bez průtahu opatřila k tomu potřebná místnost. Činí soud odpovědným za humání a slušné jednání s vězni. Doufá tedy, že brzká, úplná a doložená zpráva apelačního soudu mu ušetří vyslání vlastního komisaře z ministerstva za tím účelem. Druhého dne byla tudíž poslána zpráva, že podle telegramu č. 184, byl dán příslušný poukaz přednostovi trest. soudu, vicepurkmistru Pštrosovi, aby se obrátil na zemské presidium, aby toto poukázalo potřebné rnístnosti k zasedání porotního soudu.

Přikázána mu odpovědnost za jednání s vězni. Kromě toho bylo uloženo Dru Taschkovi, aby se osobně přesvědčil sám, jak se vězňům daří a o tom referoval. Taschek oznámil,

[Č.pres. 186.]

že obšírná zpráva o výsledku vyšetřování se píše, ale přes všemožnou píli, že sotva bude zítra hotova, ježto se musí opsati asi 10 archů. Dokladů nepřikládá, jelikož spisy jsou u trestního soudu. Protože se zdá, že ministerstvo klade trestnímu soudu za vinu průtah, uvádí, že občanští radové byli komusi přiděleni pouze k výpomoci při vyšetřování skutkové povahy celého případu; tudíž nebyli radové ani povinni, ba ani oprávněni vznésti obžalobu na jednotlivé osoby, aniž činiti přípravné návrhy. Aby čelil tomuto, tehdy tak škodlivě působícímu nedostatku, prosil Dr. Taschek již 21. července t. r. o určitý poukaz o rozšíření působnosti civilních radů. Poukazu však neobdržel, a proto museli radové svou činnost omeziti na zjišťování skutkové povahy a mohli spisy odevzdati trestnímu soudu toliko po skončení deníku. Přednes, podle něhož za účelem obžaloby má býti teprve zákonně určen druh zločinu, o nějž běží, musí býti pro souvislost sestaven toliko jedním referentem; teprve po tomto usnesení může býti přistoupeno k obžalobě proti jednotlivým osobám. K podání přednesu, kte....

…

První věcné zprávy se dostalo ministerstvu 18. srpna pod č. 205, v níž trestní soud oznámil, že podle nynějšího stavu věci se stalo usnesení o Janu Kopáčovi, Václavu Novákovi, P. Václavu Krolmusovi, P. Janu Arnoldovi, Jos. Laadlovi a Ferdinandu Durstovi, kteří byli zatčeni pro účastenství na pražských bouřích, ale že bylo nemožno zjistiti jejich totožnost, bylo upuštěno od trestní žaloby ze zločinu proti nim, a první dva že byli odevzdáni městskému hejtmanství, aby je odstranilo. Za tři dny přišlo další oznámení,

[Č. pres. 208.]

že byli propuštěni z prozatímní vazby: hrabě Vojtěch Deym, Josef Benoni a Jan Sicklinger, že se pokračuje bez ustání ve věci dalších zatčených, a hlavní přednes že se podá co nejdříve.

President apelačního soudu hrabě Mitrovský, který se vrátil z dovolené, sám navštívil vězně, aby se osobně přesvědčil, jak jsou umístěni a jak se s nimi jedná. O tom referoval ministerstvu.

[Č. pres. 209.]

Zjistil, že vězeňské místnosti úplně vyhovují, že jsou mnohem lepší než pověstná vězení inkvisitů a ještě horší vězení pro vězně politické. K stížnostem p. Ruperta a P. Wiesnera nebyl vzat zřetel, poněvadž jim byly vykázány místnosti určené vlastně pro duchovní polepšovance, které mají polohu k jihu. Jinak nebylo stížností ohledně těchto místností, toliko Petr Fastr projevil přání, aby mu byla, je-li to možné, vykázána jiná cela, a aby mohl trochu na čerstvý vzduch, protože okolí jeho jizby rozšiřuje často odporný zápach. První jeho žádosti bude vyhověno, protože se právě uprázdnilo vězení po propuštěném hraběti Deymovi, a o druhé, důrazně Mitrovský poručil, aby předseda trestního soudu ji měl na zřeteli. Nikdo ze zatčených si nenaříkal na stravu, ani na špatné jednání, jen všichni ujišťovali, že jsou nevinni, naříkali na průtah procesu, a jeden si stěžoval, že jest jim dovoleno čísti jen "Prager Zeitung" a "Konstitutionelles Blatt" a ty prý ještě dostávají pozdě. Toto zpoždění je vysvětlitelné tím, že vězni neodbírají sami časopisů, nýbrž tak činí ústav (Arbeitshaus) a jsou tedy čteny dříve jinými osobami.

Při této příležitosti navštívil president také vyšetřujícího komisaře. Rada Záruba mu řekl, že se nedostane k hlavnímu přednesu před 10 dny.

Dne 28. srpna předložil Mitrovský ministerstvu týdenní

[Č. pres. 218.]

zprávu předsedy trestního soudu o průběhu vyšetřování zatčených dosud osob. V ní psal, že nyní vyšetřuje šest referentů s největší pílí a námahou, a že v brzku dojde k usnesení zas o několika vězních. Bach odpověděl,

[Č. pres. 219, Č 2626/JM.]

jen aby měl president apelačního soudu stále na zřeteli rychlejší tempo vyšetřování, a v tom smyslu Mitrovský opět urgoval trestní soud.

Ministr Bach, nemoha se dočkati dalších výsledků, znovu, telegraficky vytýká dlouhou dobu předběžného vyšetřování apelačnímu presidentu, jemuž zároveň nařízuje, aby raději rozmnožil počet přidělených referentů pro soudní výkony, a všechna nevyhnutelná a zákonně nepotřebná jednání, která oddalují řízení, vyhradil specielnímu vyšetřování. Chce brzkou zprávu o konci procesu, který jest ustavičně předmětem interpelací.

[Č. pres. 225 z 1. září 1848.]

Hrabě Mitrovský odpověděl telegraficky obratem, že současně posílá písemný dotaz trestnímu soudu, kdy referenti budou moci podati své návrhy...

…

P. Krejčí byl zproštěn vazby, Kőneman bude vyšetřován na svobodě

4. září výrok o Pourovi bude odložen, ponechán ve vazbě, P.Krejčí - propuštěn, Kőneman propuštěn prozatím, zbývá ještě 29 zatčených. Za 14 dní má začít porotní soud.

...

Co se týče stížnosti na špatné zacházení s vězni, předkládá originál protokolu, který obsahuje jednotlivá přání vězňů, ale jen málo stížností, jichž náprava se nařizuje současně přednostovi trestního soudu. Ti, kteří jsou uvězněni na hradě a v Georginu, mají dovolené styky mezi sebou i s venkovem a jenerální velitelství bylo již požádáno odvolati vojenskou vězeňskou stráž, aby byla nahrazena obyčejnou policejní stráží, protože volnost dovolená vězňům občanským jest v naprostém rozporu s přísnými vojenskými předpisy o stráži vězňů. Současně s touto zprávou posílá Mitrovský předsedovi trestního soudu dekret o stížnosti vězňů s rozkazem, aby jim odpomohl.

[V protokole někteří vězňové prosí, aby si směli odbírati nějaký český list, hlavně "Národní Noviny". Maxmilian Maux si stěžuje, že nádobí je často nečisté a maso že není k jídlu a cela že jest špatně čištěna. Maux a Groll žalují, že mají 5-6 neděl dlouho jedno prostěradlo, pak na surové zacházení vojenské stráže zejména Němců, kteří jim nedovolí ani vyhlížeti z okna. Všichni vězni prosí o dovolení delšího pobytu na čerstvém vzduchu atd.]

Předseda Pštros oznámil 10. září, že zatčený Dr. Frič jest opatrovníkem v pozůstalosti Schillingově, která má proti němu (Pštrosovi) pohledávku 4.000 zl. c. m.

[Toto oznámil totiž Dr. Frič sám presidentu apelačního soudu při visitaci 7. září a vyslovil domněnku, že by bylo možné, že by Pštros proti němu si počínal předpojatě, ježto Frič, jako opatrovník Schillingovy pozůstalosti vedl proti němu exekuci. Mitrovský to sdělil apelačnímu i trestnímu soudu k uvážení a eventuelnímu opatření; podal o tom zprávu též ministrovi.]

Proto prý se vždy vzdaloval předsednictvi.

Bach 12. září telegrafoval:

[Č. pres. 249.]

"Jelikož mně velice záleží na tom, aby bylo rozhodnuto o pražských vězních z událostí červnových vysloveno zcela nepodjatým kolegiem, vybízím presidenta apelačního soudu, aby ustanovil místo vicepurkmistra Pštrosa předsedou trestního soudu jednoho radu apelačního. Poukaz ohledně stát. zástupce a ustanovení officiálního řízení bude následovati co nejdříve. Zprávu o nařízení si přeji telegraficky."

Téhož dne byl telegrafován výrok rady Záruby,

[Č. pres. 248.]

že před 13. září nebude hotov s přednesem, že však určitě bude podán 13., 14. a 15. in objecto a též. že bude rozhodnuto o všech zatčených. Hrabě Mitrovský prý se osobně přesvědčil, že dotyčný rada jest velmi pilný a horlivý, ovšem poněkud pomalý. Není však pomoci. Referát nemůže být přidělen někomu jinému, ježto by se tím věc ještě více zdržela.

Předsednictvím kriminálního soudu ve věci událostí červnových byl hned pověřen apelační rada Scharfen,

[Scharfen František, 50 r. starý, Němec, mluví italsky a francouzsky a je též schopen čísti z českých spisů.]

a ve zprávě o něm ministerstvu spravedlnosti se praví, že byl dříve kriminálním radou a jsa krátce - teprve tři roky v Praze, je zcela nepředpojat.

Sotva se rada Scharfen ujal předsednictví v procesu červnovém, hned se uskutečnilo první sedění dne 13. září o výroku: "Mají-li příběhy červnové povahu zločinu a kterého?"

Sedění trvalo od 8. hod. ranní do 6. hod. več. s půlhodinovou přestávkou. Kromě předsedy bylo přítomno 11 úředních osob: radové Záruba, Otto, Fecher, Komárek, Dvořák, Štěpánek a Assman; substituti Freud a Roob, zapisovatelem byl auskultant Jaroš. Několik právníků bylo přítomno neúředně. Rada Záruba předčítal přednes, jenž byl drobným písmem zapsaný na 50 arších a rozvržený ve tři oddíly: I.Červnové příběhy v Praze, II. na venkově a III. svědectví jistého Marcela Turánského a z něho plynoucí okolnosti. Po přednesu učinil návrh na soudní usnesení podle zmíněných tří částí.

Nejdříve vyložil podstatu § 66. tr. z. I. d., jímž jest označen zločin vzpoury a jeho zákonnými předpisy určil skutkovou povahu příběhů svatodušních, což podrobněji odůvodňoval. Hovořil obšírně o srocení lidu, které nastalo 12. června po srážce u jenerálního velitelství; upozornil na nápadnou jednotnost ve stavbě barikád a násilných rekvisic předmětů na ně, odzbrojování vojska a vůbec zdůraznil veřejné sjednocení násilných prostředků k realisování odporu proti vojsku. Poukázal na okolnost, že odboj proti vojen. moci rušil zároveň klid i nezúčastněných obyvatelů, ohrožoval jistotu jejich osoby i majetek; bránil dopravě i průmyslu, že zasáhl tedy všeobecné dobro města a vzpíral se též úřední autoritě; že toto srocení vzbouřených, kteří byli většinou ozbrojeni, trvala od pondělka až do soboty 17. června, kdy te....

...

Než došla zpráva o tomto soudním usnesení do Vídně, zasáhla do svatodušního procesu panovníkova amnestie. Císař Ferdinand Dobrotivý

[Panovník churavý a k vládě naprosto nezpůsobilý.]

nedal amnestii ze své vůle, pouze ji na podnět ministerstva sankcionoval Ministerstvo spravedlnosti, jak jsme pozorovali z četných urgencí, bylo krajně nespokojeno s nekonečným průtahem vyšetřování a vůbec k celému svatodušnímu procesu znělo nedůvěru; mělo s ním od počátku sedění říšského sněmu jen nepříjemnosti. Amnestie byla tedy dílem ministerstva. Dr. Bach 14. září pověřil telegraficky hraběte Mitrovského, aby okamžitě vyrozuměl pražský trestní soud, že J. V. císař z nejvyššího rozhodnutí ráčil dnes naříditi amnestii

[Telegram č. pres. 253 z 14.9.1848 o 3. hod. odpol.: lch erőffne Euer Exzellenz zur allsogleichen Verständigung des Prager Kriminalgerichtes, dass Seine Maiestät der Kaiser zu Folge Allerhőchster Erschliessung zu erlassen geruht haben:

"Ich bewillige nach dem Einraten meines Ministeriums, dass die Kriminaluntersuchung wegen die Juni Vorfälle in Prag nur in Betreff der Urheber u. Rädelsfűhrer folge, in Ansehung der űbrigen Mitschuldigen und Teilnehmer aufgelassen werde. Die Beurteilung der Schuld, der hienach zu untersuchenden hat nach einem műndlichen und őffentlichen Schlussverfahren durch ein Schwűrgericht zu erfolgen, dessen Einrichtung nach den vom Ministerrate beschlossenen Modalitäten stattfinden soll."]

pro vyšetřování účastníků a spoluvinných na událostech pražských a vyšetřovati pouze původce povstání, jejichž odsouzení se má díti veřejně před soudem porotním, pravidly ustanovenými ministerskou radou.

Rada Scharfen, byv o amnestii vyrozuměn, oznámil 15. září, že budou již dnes propuštěni někteří vězňové na svobodu, a to jednotlivě, pokud budou o nich referáty připraveny. Kteří to budou, že není ještě jisto. Dává při tom apelačnímu soudu na uváženou, neměla-li by se amnestie prohlásiti veřejně novinami. Došla odpověď, aby zatím nečinil opatření a vyčkal dalšího poukazu. Téhož dne o 3. hod. bylo podle amnestie propuštěno těchto 11 osob: Baron Vilani, Václav Pour, Ant. Nekvasil, P. Wiesner, Liborius Schlesinger, Theofila Dittrichová, Dr. Frič, Schiller, Havlíček, malíř, Josef Prokop a Albertina Prokopová. O tom byla podána telegrafická zpráva ministerstvu spravedlnosti, i o tom, že usneseno zítra v sedění pokračovati.

[Č. pres. 254]

Výsledkem tohoto sedění, z 16. září, jež trvalo od 8 hod. ráno do 11/2 hod. odp., bylo propuštěno 12 osob pro amnestii: Ludvík Rupert, úřední sekretář, Maxmilian Maux, technik, František Groll, faktor, Fr. Topek, jurista, Julius Reichenbach, úředník, Josef Macháček, statkář, Josef Šturma, vysl. dělostřeIec, Václav Žemlička, kavárník, Václav Štech, protokolista, Karel Sabina, literát, Fr. Scher a Tomáš Šlar, (tito dva byli ve vazbě pro policejní přestupek).;

[22]