Carlo Hyacinthus baron VILLANI de Castello Pillonico

* 1610 Perugia                                 + 1.12.1656 Praha

zakladatel české větve Villani, c.k. plukovník císařského vojska

První Villani de Castello Pilonico (z hradu v italské Umbrii), s poetickým jménem Hyacint (1610-1656), přišel na naše území ve 30. letech 17.století jako jeden z mnoha italských dobrodruhů 30-tileté války. On i jeho potomci se věnovali zejména vojenství. Roku 1634 vstoupil do císařského vojska, jež obléhalo Řezno. Roku 1642 se stal nejvyšším strážmistrem. Diplomem z 27.2.1642 získal inkolát v Koruně české (české státní občanství) a byl přijat do rytířského stavu. Byl velitelem císařských katolíků ve slezské Lehnici a Jaworu, i pražského Starého města. Po válce se stal majitelem liběchovského panství na Mělnicku, přísedícím dvorského a komorního soudu a vojenským radou Jeho Milosti Císaře Ferdinanda III. a 10.1.1649 obdržel za věrné služby pro rod Villani dědičný titul svobodných pánů.

 

„Sympatiím se u nás nikdy netěšila šlechta pobělohorská, již sám Fr. Palacký nazval ‘dobrodruhy‘, kteří se do poražených Čech ze všech koutů světa zběhli za bohatou kořistí. Pobělohorská šlechta se v českých očích tratí také proto, že se z libovůle vítězovy dostala v držení statků, zkonfiskovaných mučedníkům.“ [63]

„Slovo šlechta je původu německého (staroněmecké "slachta" = rod, společný základ s německým Ge-schlecht) ... Šlechta znamená lid rodovitý, urozený, a nikoliv šlechetný v dnešním slova toho smyslu.“ [63]

 

Rodové heslo Hyacinta Villani: „Suum Cuiqué - Pulchrum“ (Každému, co jeho jest - Šlechetnost)

 

Hyacint jakoby založil nesnadnou uchopitelnost Villaniovského rodu, když se narozdíl od pobělohorských kořistníků překvapivě oženil s dcerou oběti perzekuce českých stavů Dorotheou Belvicovou z Nostvic (vdovou Malovcovou z Chýnova a Vimperka). Vyženil Libichov (Liběchov), Sukorady, Týnec nad Labem (Tupadly). V Liběchově u Mělníka můžeme vystoupat k jím založenému poutnímu Kostelíčku, z daleka viditelnému v podřipské rovině (www.kostelicek.eu). Jen s pomocí Boží a místních srdcařů vzdoruje již 70 let jeho ruina nezájmu vlastníka, Národního muzea (letos má také 200-leté výročí!). Okolní krajina s vinicemi a kamennými zídkami nad řekou dnes pozoruhodně připomíná rodnou Itálii, odkud odešel po verbování císařských vyslanců Černína z Chudenic a Jindřicha Hýzerle z Chodů.  

Už zde je zřejmě klíč k pozdější koupi šumavských statků. Přes rod Malovců byli s Hýzerlem příbuzní a tento císařův věrný poddaný se dříve významně podílel na násilné rekatolizaci Prácheňska.