Základní data revoluce 1848

31.8.1819

Nové zákony k potlačení svobody tisku, spolků a ústavního práva se staly až do r. 1848 základem Metternichova absolutismu. Kancléř Metternich vládl za slabomyslného posledního korunovaného českého krále Ferdinanda V. Dobrotivého.;[2]

1826

Založena Matice srbská pro podporu literárního života Srbů v habsburské monarchii. Stala se vzorem pro ostatní národní matice.

27.-29.7.1830

červencová revoluce ve Francii proti vládě Bourbonů

leden 1831

založena Matice česká pro podporu vydávání knih

1834

založeno irské národní hnutí Repeal proti anglo-irské unii

3.2.1848

Slouženy slavné zádušní bohoslužby v Benešově za zemřelého spisovatele Josefa Jungmanna. Po nich Villani pozval veškeré duchovenstvo a mnoho jiných hostí na svůj statek Střížkov k hostině. Večer se vrátili do Benešova, kde byla pořádána beseda v hotelu "U knížecího znaku". Na programu byly čtverozpěvy, dvoje čtení barona Villaniho a zpěvy. Na besedě, která trvala přes půlnoc, konala se sbírka na Jungmannův pomník, která vynesla 13 zl. stř. [Kajetán Turek, 97]

24.2.1848

Demokratická revoluce ve Francii, ustavení prozatímní vlády, vyhlášení republiky

28.2.1848

Drahotín se účastní sousedského bálu v sále lázní svatováclavských v Praze; složil k němu báseň "Čechů sláva". Výtisk byl rozdáván účastníkům; hudbu k básni složil A. Jelen. [97]

11.3.1848

lidové shromáždění ve Svatováclavských lázních v Praze (v dnešní Václavské ulici pod Karlovým náměstím) zvolilo Svatováclavský výbor (později přejmenovaný na Národní výbor) a rozhodlo o poslání petice císaři požadující ústavní uspořádání, zrovnoprávnění obou národností, zrušení poddanství a roboty, práva ozbrojení atd. Hlavní řečníci Al. Pravoslav Trojan, Petr Fastr, Karel Sabina. Konečné vypracování petice provedli Dr.Pinkas, Dr.Brauner.

13.3.1848

vídeňské povstání proti Metternichovu absolutismu

14.3.1848

ruský car Mikuláš I. pohrozil vojenskou intervencí proti revolucím v Evropě

15.3.1848

rakouská vláda slíbila ústavu, Metternich odstoupil

povstání v Budapešti požaduje nezávislost Uher na Vídni

18.3.1848

Karel Maria Drahotín Villani zakládá ozbrojený sbor Svatováclavské bratrstvo, později přejmenovaný na Svornost a stává se jeho velitelem. Dalšími členy byli F.L.Rieger, K.H.Borovský, V.V.Tomek, J.Mánes, V.Hanka i Bedřich Smetana (složil originální pochod).; [2]

18.-19.3.1848

povstání v Berlíně, pruský král byl nucen slíbit ústavu a demokratické reformy

19.3.1848

Před sochou sv. Václava na Koňském trhu [Václavské nám., autor J.J.Bendla 1678, odnesena na Vyšehrad 1879] sloužena arcibiskupem mše při odjezdu 1. deputace k císaři. České poselstvo odjíždí do Vídně za velkého jásotu shromážděného lidu. [4]

24.3.1848

Členové českého spolku "Svornost", založeného Svatováclavským výborem, uveřejnili prohlášení, v němž vyzývali Čechy i Němce, aby byli jednotní a spojili se ke společnému boji za společné cíle. [R. Maršan, Čechové a Němci roku 1848 a boj o Frankfurt, Praha 1898, str. 201.] Provolání podepsal baron K. Drahotín Villani, Václav Hanka a Jan Erazim Vocel.

24.3.1848

Sardinské království požaduje v zájmu národní jednoty stažení Rakouska ze severní Itálie

27.3.1848

Návrat českého poselstva s 1. peticí od císaře s nepořízenou. Císař jej sice přijal, ale později si uvědomili, že jim vlastně nic konkrétního neodpověděl. [4]

Za velikých ovací a s požehnáním arcibiskupovým odjížděla deputace s nimi do Vídně. Stejně nadšeně byla očekávána a vítána 27. března, když se vracela s vyřízením. Jako ledová sprcha působil však obsah kabinetního listu z 23. března, v němž se opatrně odkládaly všechny důležité požadavky české. Místo chystaných oslav a illuminace, [Schopf J. V.: "Die Volksbewegung und die hierauf gefolgten Ereignisse in Prag seit 11. März 1848 (Litoměřice, Medau 1848) d. I. str. 32 a d. - J. V. Frič: "Paměti" (Praha 1885) II. d., str. 329.] byla uspořádána schůze, na níž se účastníci usnesli, že bude poslána nová petice do Vídně. Dr. Brauner ji vypracoval; [Tekst u Černého, c. d. str. 55. Dále viz: Springer, c. d. str. 225 c. d., Maršan c. d., v "Květech" 1897 str. 105 a d. Tobolka, c. d. str. 115 a d.] byla již mnohem důraznější, články státoprávní v ní byly akcentovány silněji, než v petici první. Upraveny byly však již určitě federalisticky. [22]

31.3.1848

zahájeno zasedání německého Vorparlamentu ve Frankfurtu nad Mohanem, vypsání voleb do národního shromáždění, jež mělo připravit německou ústavu. Pozváni byli i Češi.

8.4.1848

Alois Pravoslav Trojan sestavil kabinetní list, jejž ministr Pillersdorf přijal. V reakci na 2. petici císař slibuje rovnoprávnost češtiny, svolání zemského sněmu a zřízení ústředních úřadů pro král. České v Praze. Spojení Českých zemí odkazoval na budoucí říšský sněm. [4]

V čele deputace, jež vezla 2. petici do Vídně byl Dr. Trojan, jenž ji odůvodnil a navrhl svolání českého sněmu ústavodárného ještě před říšským. Deputace tato byla úspěšná. Přinesla památný kabinetní list z 8. dubna, který upokojil docela, ačkoli hlavní požadavek český, totiž spojení zemí koruny české, odložil na říšský sněm. ["Národní Noviny" 1848, č. 7 z 12. dubna, Schopf c. d. II. str. 72. "Provinzial-Gesetzsammlung" 1848 str. 108-112, Černý c. d. d. I. str. 101-104, Toužimský, c. d. str. 283-285. Dále viz: J. J. Toužimský: "Dr. Rieger a kabinetní list z 8. dubna v "Osvětě" 1903 I. d. str. 309 a násl. - Tobolka c. d. str. 115. - Průběh významného jednání, jež předcházelo vydání kabinet. listu, podává K. Adámek v "Památce Dra Trojana" (Chrudim 1910).] Hlavním úspěchem kabinetního listu bylo zajištění jazykové rovnoprávnosti a brzkému svolání českého ústavodárného sněmu. [22]

11.4.1848

František Palacký (1798-1876) odmítl účast na Frankfurtském sněmu a připojení Čechů k jednotnému Německu, a aby se stali „česky mluvícím německým národem“. Češi naopak považovali německou menšinu v Českých zemích za „německy mluvící Čechy“. Austroslavista Palacký viděl budoucnost ve federativním uspořádání Rakouska. Z toho důvodu odsuzoval červnové revoluční dění v Praze.

18.4.1848

Z výboru Svatováclavského, [Viz duchaplné memoiry Pinkasovy v "Politik" 1879 z 29. září a 24. října.] jehož předsedou byl hrabě Vojtěch Deym, a z mimořádné komise, zřízené hrabětem Stadionern k přípravě ústavodárného sněmu českého, vznikl "Národní Výbor" pod předsednictvím zemského presidenta.

[Mimořádná komise Stadionova, jejímiž členy byli Češi i Němci, měla býti vládě pomocnou při provádění nutných potřeb časových. Hrabě Stadion, nejvyšší purkrabí odstoupil v dubnu a jeho nástupcem byl jmenován hrabě Lev Thun, jsa zároveň předsedou Národního výboru…]

Měl vykonati přípravné práce k zasedání tohoto sněmu českého, mimo to dal si úkol sestaviti návrh ústavy zemské a říšské, což vykonal v 9. schůzích od 18. dubna do 8. června. Avšak neomezil se pouze na tyto úkoly; zasáhl téměř do všech událostí, jakožto nejvyšší orgán národního mínění. Vliv politické svobody měl pro národnostní poměry naše význam neobyčejný. V první době Němci souhlasili s hlavními požadavky českými, které odpovídaly všeobecné revoluční svobodomyslnosti, a souhlasili i s požadavkem zajištění národní rovnoprávnosti. Čechové byli ve výhodě tím, že byli národnostně uvědomělejší a že měli dobré vůdce, opatřili si rychleji politickou organisaci. Jelikož se v Praze mohli opírati o obě nejčetnější vrstvy, totiž střední a nižší - kdežto naproti tomu Němci těchto výhod postrádali - stalo se, že se v prvních rněsících svobodomyslného hnutí Čechové mnohem energičtěji uplatnili, než-li Němci. [Se stanoviska nepředpojatého Němce vystihuje dobře tuto převahu M. Hartmann v "Bruchstűcke revol-utionärer Erinnerungen" (X. sv. sebraných spisů, Stuttgart, J. C. Gotha 1873)]

Ukázalo se to i ve vzhledu hlavního města; Praha, dosud německá dostala překvapujícím způsobem pojednou rás český. Českou převahou byl otřesen harmonický poměr národnostní vzájemnosti. Usilím o rychlé provedení rovnoprávnosti počali si Němci pojednou uvědomovati dosah této zásady a cítili se jí dotčeni. Viděli, že dle ní němčina musí ustoupiti češtině v mnohých oborech, kde dříve neomezeně vládla, a docházeli přesvědčení, že kabinetní list z 8. dubna věci německé v Čechách uškodí. Dostavila se u nich podrážděnost, jež se znenáhla stupňovala. Národní vědomí německé rostlo. [22]

30.4.1848

Ve Svatováclavských lázních byla založena "Slovanská lípa" jako vlastenecký spolek, který měl být protiváhou snahám o německé sjednocení.

Schůzka 30.dubna 1848, odpol. ve 3 hodiny v měšťanské besedě [Přítomno bylo nejméně 20 osob, avšak není jisté, zda všichni zvolení se schůze účastnili.]

Uzavřelo se vyvolit výbor, který by k [Slovanskému] sjezdu přípravy činil. Počet jeho na 12 oudů ustanoven, který se 5 měšťany sesílit má. Volení vypadlo následovně: Zap s 20 hlasy, Villani 17, Štulc 17, Rieger 16, Hanka 16, Neuberk 16, Grzybowski 16, hr. Vojt. Deym 15, Palacký 15, Vocel 15, Erben 14, Jordan 14. Jako náhradníci: Brauner 13, Štorch 13, Havlíček 13 ....; [120]

1.5.1848

Drahotín podepisuje provolání k připravovanému Slovanskému sjezdu

5.5.1848

Drahotín podepisuje provolání k Němcům

6.5.1848

Drahotín podepisuje provolání k nerakouským národům [podepsán "B. Villani", na 3. místě hned za prezidentem Thunem a viceprezidentem Neubergem; 120]

11.5.1848

Drahotín se účastní v 10 hodin ráno schůzky u pana rytíře Neuberka, která rozhoduje o organizaci ozbrojeného sboru Svornost.; [120]

15.5.1848

druhé vídeňské povstání požaduje svolání říšského sněmu a konstituční omezení vlády, dvůr uprchl z Vídně do Innsbrucku.

18.5.1848

Zahájení jednání Frankfurtského sněmu se základním programem národního sjednocení.

19.5.1848

Drahotín se účastní sezení u p. ryt. Neuberka... Zap oznamuje, že poslal do Paříže pozvání. Villani čte přípis od ... [V protokole vynecháno.], že nemůže přistoupit k našemu sboru, ačkoliv naše úmysly velmi schvaluje. ...; [120]

1848

Prvně pořádána na Žofíně Národní beseda, dřívější plesy se zvaly "Česká beseda". Výnos besedy určen pro uherské Slováky.; [4]

1848

Karel Maria baron Villani v Divišově.

Pan V. Košata z Divišova poslal nám zajímavou zprávu. V roce 1848 byla v Divišově utvořena národní garda, která se také chystala, že potáhne na pomoc ohrožené Praze. Garda konala každý den cvičení na Pastvišti "Před Čenskem" a připravovala se na svůj úkol opravdově. Je to viděti také z toho, že na jedno její cvičení se přijel podívati i sám Karel Maria baron Villani a vykonal přehlídku. Staří pamětníci na tuto událost rádi vzpomínali vždycky se pyšnívali tím, že byl tenkrát Villani s prohlídkou velmi spokojen. Proto také - když zemřel - šli divišovští dobrovolní hasiči ve velkém počtu na jeho pohřeb.; [97]

2.-12.6.1848

Jednání prvního Slovanského sjezdu v Praze v budově Českého musea Na příkopech. Cílem bylo společné řešení autonomie slovanských národů uvnitř nebo mimo rakouskou monarchii. Drahotín Villani je jeho účastníkem.

4.6.1848

Pravoslavnou slovanskou mši v neděli 4. června sloužili na Koňském trhu srbští duchovní Stamatovič a Grujič. [z Květů 6.6.1848]:

... Před devátou hodinou předpoledne shromáždili se všickni oudové slovanského sjezdu v Museum, kde již část Pražské národní gardy, všech študentských legií, oudové Slávie a sbor Svornost v šikách postaveni byli. O desáté hodině hnul se celý průvod z Museum přes Kolovratskou střídu na Koňský trh provázen jsa nadzmíněnými sbory povolným krokem před sochu sv. Václava. Napřed kráčelo oddělení študentův a oudové Slávie, kteří píseň sv. Vojtěcha "Hospodine pomiluj ny" zpívali, za nimi šly malá děvčata, panny a paní naskrze slovanské trojbarevné stužky nosíce, mnohé ve slovanském kroji; potom nešeni tři prápory, český bílo-červený, slovanský bílo-červeno-modrý a u prostřed stoletý prápor svato-Václavský. Za nimi kráčeli oudové sjezdu v libovolném pořádku: Iliři v červených fezech a dílem bohatých národních krojích, Poláci v kontuších a županech s karabelou po boku a s konfederátkami na hlavách. Rusíni s okrouhlými čepicemi a se žlutými a modrými mašličkami na nich, Slováci, Moravané, Čechové, dílem v národních krojích slovanských, namnoze též v bohatém staročeském obleku, mezi tím pak množství z obyvatelův a oudové všech uniformovaných a národních gard pražských. Celý Koňský trh byl davem lidstva pokryt, všecka okna vůkol obsazena diváky. Začaly se obřady svaté o půl jedenácté hodiny, zavzněly litanie, antifony, modlitby, na které sbor zpěvákův srbských odpovídal; při evangelium, při pozdvihování a při Věřím komandoval baron Villani, velitel Svornosti, ozbrojené zástupy ku klekání k modlitbě; po evangelium, když kněz za císaře, vrchnosti a dobrodince modlitby koná, spojovalo i naše obecenstvo hlasy své k třikrátným "Gospody pomiluj" s odpovídajícím sborem, a to ještě vřeleji, když kněz v modlitbách svých "pro věčnou pamět" i naše zemřelé křisitele a vlastence, Josefa Jungmanna, Šebestiana Hněvkovského, Faust. Procházku, Mart. Pelcla, oba Nejedlé, Macháčka, Kalinu atd. jmenoval....; [120]

10.6.1848

Drahotín se účastní na Žofíně "velkého Slovanského bálu nebo plesu, jak nyní říkají". Mezi účastníky jsou: knížata Lobkovicové, velící generál kníže Windischgraetz, hrabata Thunové, Deym, z Poláků knížata Lubomirski, Sapieha atd.

Karel Sladkovský vyzýval studentstvo domáhati se výhod, kterých dosáhlo studentstvo Vídeňské, t.j. děl, ručnic a nábojů. Velitel Svornosti, svobodný pán Karel M. Drahotín Villani, Petr Fastr a jiní u lidu oblíbení národovci jej v tom podporovali. Zřízen za tím účelem výbor s K.Sladkovským v čele… V sobotu 10.6. byla delegace k arciknížeti Karlu Ferdinandovi za účelem vydání baterie děl a patron odkázána na 11.6. - konalo se studentské shromáždění ve Svatováclavských lázních, za účasti členů Svornosti a tzv "proletářů", t.j. dělnictva. Hlavní řečník Sladkovský vyzval účastníky, aby se dostavili v pondělí na Václavské náměstí na mši, kterou bude sloužit P. Jan Arnold, emer. farář Miletínský, bratr známého "demagoga" Emanuela Arnolda. "přísahejme tam před tváří boží, že neustoupíme ani krok od svobody, tak slavně dobyté, že raději zemřeme, než bychom druh druha opustili." (Švornosti a študenti - bylo zvykem mnohých Pražanů vyslovovat Svornost s "Š").; [12]

11.6.1848 neděle

Boží hod Svatodušní. Na pondělí svatodušní byla plánována velká mše na Koňském trhu. Na Karlštejně v pondělí začaly oslavy 500-let založení hradu Karlštejna.; [12]

12.-17.6.1848

Pražské Svatodušní bouře začaly bohoslužbou u sochy sv. Václava na Koňském trhu, třetí v poslední době. Provokace vojenské posádky generála Alfreda Windischgrätze (1787-1862) přerostly v ozbrojené boje na barikádách. V čele akcí byli radikální demokraté a studenti, liberální demokraté s povstáním nesouhlasili. Císařská vojenská posádka pražská města ostřelovala a postupně povstání potlačila.

Velitelem studentů byl Josef Václav Frič (5.9.1829 - 14.10.1890 Praha), básník, prozaik, novinář, politik. Byl nejstarším synem z devíti dětí J. U. Dr. Josefa Friče (1804-1876), vynikajícího českého vlastence, právníka a politika. Měl největší zásluhu o zavedení českého jazyka na universitu pražskou, první se zasadil o překlad trestních zákonů, proslavil se jako obhájce Havlíčka před porotou kutnohorskou a politického života českého se významně zúčastnil, jak v jeho počátcích, tak v letech pozdějších.; [22]

16.6.1848

Ozbrojený sbor "Svornost" se proti vůli Drahotínově připojila aspoň zčásti k svatodušním bouřím [liberálové vesměs s povstáním nesouhlasili]. Drahotín je 16.6.1848 zatčen, uvězněn na Hradčanech, 3 měsíce vyšetřován, Střížkov je vojenskou komisí [z Komorního hrádku] vyrabován, zpustošen. (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [7]

Villani … byl vězněn na Hradčanech, v bývalém klášteře sv. Jiří. J. V. Frič v "Pamětech" píše: Téhož dne (14. června?) k večeru přibyla k nim (Mauxovi a hr. Vojt. Dejmovi) třetí oběť, pochycený kdesi na Malé Straně baron Villani, strašný vůdce v podstatě své dosti krotké a zcela bezúhonné "Svornosti". [Kajetán Turek, 97]

18.6.1848

Windischgrätz zřídil za souhlasu guberniálního presidenta hr. Lva Thuna v Praze válečný soud (bez předchozího schválení ministerstva války ve Vídni, které dodatečně vzalo opatření na vědomí). Byla zřízena zvláštní komise vojenských soudců "Mimořádná smíšená vojenská soudní vyšetřující komise" [120]

1.7.1848

Domovní prohlídka na Střížkově.

Venkov. (Havlíčkovi Národní Noviny v sobotu 8.7.1848, číslo 72, str. 286)

Následující dopis od hodnověrného muže nám zaslaný tuto klademe beze změny.

Střiškov v Kouřímsku.

Dne 1. t.m. a roku přirazilo ráno k 10. hodině něco pěchoty a 23 hulánů - do Střiškova - oblehlo ves, obklopilo tamní zámek, tak že i dělníci, tam prací obživu obstarávající, zadržáni byli, aniž mohl kdo ven přijíti. V zámku K. krajským komissarem u přítomnosti 2 úředníků komornohradeckých co dožádaných svědků pilně hledáno, pomocí kováře otevřeny byly i ty skříně, od kterých klíče při ruce nebyly. A co se nalezlo? Parturiunt montes, nascitur ridiculus mus [citát z Horatia, Umění básnické: K porodu chystá se hora a vyjde jen směšná myš]. Nalezli od zbraní tak málo, že krom potřeby takového majetníka a druhdy důstojníka vojenského směle se říci může: nic. Nebo co jest to pro zámek takového pána: 2 brokovnice, 1 dvojka, 4 pistůlky, 3 kordy a 1 špičák pro cestující kavalíry? Vojáci ne nadarmo již cestou někteří kleli, že zbytečně se týrati musejí. Zachovali se ale v Střiškově tak, že každý otvíral oči na tu kázeň vojenskou. Sotva spatřivše zámek, pustili se obilím, na cestu nedbajíce; pak honili se v žitě, pšenici, ovse - do zahrady s koňmi vjeli; tam podobně nemalé škody činíce, ovoce otrhali i s větvemi, okurky všecky i melouny atd. sebravše jedli, a zahazovali, co jíst nemohli. Šafářce všecko máslo a 6 bochníků chleba pobravše i koním házeli - dobyli se pak do skladu lihu, pálenky a drahých pro hosti vznešené připravených a přetahovaných rosolek - oknem s uvykláním mříže je ven vytahujíce, velké láhve, které se nedaly ven dostati, převracejíce po celé vsi nosíce pili, až se na mol opili, zvlášť huláni. Sám pan důstojník Kolb zasedl si do besedy v zahradě a hodný si upletl cop. Když tak opilí potom počali se vojáci mezi sebou vaditi a rváti - na napomenutí p. kr. komissara Kolb (prý) jménem vypůjčiv si koně desátníkova hulánů začal lid pořádati mečem i pěstí - však na darmo. Huláni lítali s koní jak hniličky, po zemi sem tam se váleli, čepice atd. vůkol nich. Kočí p. barona, který jednomu zadržel ruku a meč, by druhého neprobodl, byl sám od třetího karabinou poraněn, tak že se ihned svalil pod vůz, kdež jej ještě vztekle kopali ti, kteří ještě na nohou stát mohli.

Pěchota se drobet líp zachovala, aspoň bylo viděti, že 2 zblízka pocházející, Vacek a Sadílek, více na své přátely pamatovali, aby, bude-li možno tam se dovoliti, jim něco z kořisti přinesli. Zatím zklamala je naděje; nebo kdosi je viděv rosolku schovávati, vypůjčil si ji. Komandující desátník hulánů byl mimo tyto 2 nejstřízlivější - však nebylo mu pomoci. Židovi, co měl, snědli a vypili; první zaplatili penězy, ale ostatní patami a - nebo - snad těmi podkůvkami, které při honění se v obilí potratili od koní. Jak kánony opilí jsouce, musili býti do svého bytu od střízlivějších vedeni, neb jak od takového ustoupili, s koně slítnul. Praví se, že tři, spadše v obilí, přes noc zůstali ležeti.

Oči jsme mohli na takovém pořádku nechat: kdyby sobě toho desátý díl chasa vesní dovolila, co by tu bylo trestů? - Kdyby raději ti lidé nám nepořádku nedělali - a nás co lid pokojný, císaře pána po Bohu nejvíce milující, neznepokojovali! Vždyť se musí jeden bát vojáka, ne však pro to, že voják jest, nýbrž pro to, že se před ním vše třese. Zdá se, že ti lidičky se musili již prve v bojování s nápojem a v drancování cvičiti. Až druhý den ještě napití byli; však si naplnili taky své polní láhve, a kteří na nohách státi mohli, sehnali si hudbu, a řádili až do rána hnedle. Pravilo se, že chtí na druhý den do blízkých 2 míst se podívati. I pomyslili jsme si: s Pánem Bohem - tam jest také vinopalna, máte s čím bojovati; jen že nevime, bude-li tak sprostý nápoj na tak výborný chutnati. My lidé na venku nemůžeme to pochopiti, co se to děje. Jeden z těch pánů tam něco povídal o revoluci - to nám bylo k smíchu. Kde by se v Čechách vzalo cos takového. My jsme vždy sic hotovi, sebe a císaře pána i vlast hájit a bránit - ale abychom co začali, to není ani v naší krvi. Však musíme se přiznati, že kdyby se byli sedláci, kterým se tolik škody na polích lehkomyslně způsobilo, a kteří spravedlivě náhradu chtí požadovati, neohlíželi, že jest to císaře pána vojště - nescházelo by nic , že by byli takoví enci svého platu dostali, jak zasloužili. - Taky jest to divná zpráva, že v jednom horním městě zajímají se červené čepičky ubohé, těch se nebojíme. Již prý tam jsou 4 a mají býti - bez náhrady vlastníku - upáleny! -; [4]

3.7.1848

Proti zrušení stavu obležení v Praze protestuje 67 pražských českých a německých občanů u knížete Windischgrätze, že si nejsou jisti životy. Lid jim maluje na jejich domy číslici "67" jako znamení hanby. … "Sedmašedesátníci" stali se hned pověstní. Sedmašedesátka zůstala známou po několik desítiletí jako známka občanské zvrhlosti. Adresa tato byla uveřejněna v úředním listu, ale bez podpisů. Byl pouze udán jejich úhrnný počet. "67" byla zvěčňována v bezpočetných karikaturách, psána šosákům na vrata . [20]

20.7.1848

Zrušen stav obležení nad Prahou, měla tím přestat činnost vojenského soudu a obnoveny soudy zaručené ústavou. Windischgrätz však svou komisi nechal působit dále. S tím nesouhlasila (považovala za nezákonné) vídeňská vláda, která na říšském sněmu potřebovala podporu českých poslanců. [120]

22.7.1848

Zasedání ústavodárného říšského sněmu ve Vídni.

28.7.1848

Usnesení ministerské rady - vláda zrušení vyšetřovací komise nařídila mocí [120]

1.8.1848

Windischgrätz mimořádnou komisi zrušil a postoupil stíhání červnových provinilců (42 vyšetřovaných, včetně Villaniho) trestnímu soudu v Praze [120]

7.9.1848

Zrušení poddanství v Rakousku bylo výsledkem jednání říšského sněmu. Břemena byla zrušena za náhradu.

7.-11.9.1848

Zahájení bojů proti maďarské revoluci.

14.9.1848

Trestní soud s vyřízením nespěchal, proto vláda vyřešila záležitost na podnět ministra Bacha abolicí z tohoto dne. Trestní vyšetřování bylo omezeno jen na původce a vůdce povstání. [120]

15.9.1848

Drahotín je po marném vyšetřování propuštěn na svobodu. S přituhující reakcí se dostává mezi politicky kompromitované a okresní hejtmanství v Benešově musí na něj dávat bedlivý pozor a podávat o každém jeho hnutí zprávy. (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [7]

6.10.-1.11.1848

Říjnová revoluce ve Vídni na podporu maďarské revoluce. Říšský sněm byl přerušen. Byla po týdenním boji potlačena Windischgrätzem.

22.11.1848

Rakouský říšský sněm znovu otevřel jednání o ústavě v Kroměříži.

2.12.1848

Abdikoval císař Ferdinand V. Dobrotivý (1835-1848) ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. (císařem do roku 1916).

10.12.1848

Ve francouzských volbách se stal novým prezidentem synovec císaře Napoleona, Ludvík Napoleon (1808-1873). Roku 1851 prezident omezil pravomoci republiky a strhl vládu zcela na sebe. 2.12.1852 vyhlásil 2. císařství a jmenoval se Napoleonem III.

13.12.1848

V zájmu vlády byla zastavena všechna zbývající vyšetřování červnových událostí v Praze.; [120]

20.12.1848

Frankfurtský parlament přijal vyhlášení základních ústavních práv, která však Prusko i Rakousko odmítly. 18.6.1849 byl parlament s konečnou platností rozehnán.

leden 1849

V lednu 1849 byla založena v Benešově "Slovanská Lípa", která měla 61 členů; prvním členem byl Karel Drahotín baron Villani. (Musejní archiv benešovský.) [97]

5.1.1849

Windischgrätz dobyl Pešť, do konce února obrátil maďarské revolucionáře na ústup za Tisu, což byly však jen dílčí a přechodné úspěchy.

4.3.1849

Oktrojovanou rakouskou ústavu vydal císař bez ohledu na říšský sněm. Rozhodující moc zůstala císaři, revoluce byla poražena.

7.3.1849

Kroměřížský říšský sněm rozpuštěn.

15.3.1849

Drahotín se zúčastnil první besedy benešovské Slovanské lípy na paměť výročí vyhlášení konstituce [97]

23.3.1849

Maršál Josef Radecký (1766-1858) porazil u Novary stoupence sjednocení Itálie.

14.4.1849

Vyhlášena nezávislost Uher sněmem v Debrecínu.

10.5.1849

Likvidace květnového spiknutí radikálních demokratů v Praze, zatčeni účastníci příprav povstání vedeného Michailem Alexandrovičem Bakuninem (1814-1876).

13.8.1849

Poražena maďarská revoluce za přispění ruských vojsk u Világose.

31.12.1851-1859

Silvestrovské patenty rušily oktrojovanou ústavu z r. 1849, zůstalo zrušení poddanství a rovnost před zákonem. Císař řídil vládu přímo, v letech 1852-1859 měl rozhodující vliv ministr vnitra Alexandr Bach (1813-1893)

20.10.1860

Říjnový diplom vydaný rakouským císařem, konec Bachova absolutismu. Posílení samosprávních a zemských orgánů, příslib liberálních reforem, potvrzeny Únorovou ústavou 26.2.1861.

Vydáno nařízení, že čeština má býti v Praze na školách jazykem vyučovacím, němčina se bude vyučovat jako předmět.

6.-7.6.1861

Memorandum národa slovenského v Turčanském sv. Martině požaduje jazykovou a kulturní rovnoprávnost.

12.6.1867

Přeměna Rakouska na dvojstátí Rakousko-Uhersko, společná zůstala jen armáda a zahraniční politika. České naděje (naděje austroslavistů) na obdobnou autonomii tak skončily.