Základní data Drahotínova života

* 23.1.1818

Karel Ignác Maria Villani se narodil v domě čp.32/I na náměstí v Sušici. "Přirozený základ lidového rázu Villaniho šlechtictví lze hledati ve Villaniově matce, ryzí Češce, a v českém kraji, v němž prožil aspoň kus svého dětství." (Doc.dr.Jaroslav Prokeš, Blaník 8.7.1934) [7]

1830

Po absolvování normálky v Českých Budějovicích Karel vstoupil jako dvanáctiletý hoch do vojenské akademie v rakouském Novém Městě za Vídní. Na jeho vlastenecké smýšlení zde měl velký vliv vlastenecký učitel češtiny poručík prof. Tomáš Burian. Jak sám Villani přiznává v něm: "vznítil oheň lásky vlastenecké". (J.Honner, Blaník 8.7.1934) [7]

27.-29.7.1830

Francouzská červencová revoluce proti vládě Bourbonů silně ovlivnila mladou romantickou generaci 30.-40.let, tedy i Drahotína. [97]

29.11.1830

polské povstání proti carovi s požadavky polské nezávislosti, potlačeno 1831

23.4.1836

první vydání Máje K.H.Máchy (1810-1836), který ovlivnil i Drahotínův náhled na poezii; [2]

1836

Drahotín vydává verše v Květech a České včele. V kruhu mladších vlasteneckých spisovatelů (Štorch, Pichl, Čejka, Rubeš, Sabina, Jablonský, Nebeský) je hlavní myšlenkou patriotismus, slovanství s polonofilským zabarvením, zápal pro díla Kollára, Čelakovského, Máchy a polských a německých byronistů. (lord G.G.Byron 1788-19.4.1824); [1]

Koncem r. 1836 napsal Villani i českou ódu na tehdejšího rakouského císaře, jemuž byla také předložena [97]

červenec 1837

Drahotínova autobiografická črta "Ze života svého," jakási konfese mladého a zaníceného českého vlastenectví se smělým tehdy programem: národ národem učiniti - vyšla v červencovém čísle České včely r. 1837 - byla cele proniknuta úrodným semenem Buriánovým a české básnění bylo až do r. 1848 nejpřednějším projevem oddaného a horoucího Villaniho češství, které ho pak provázelo až do smrti. [97]

1838-1843

Drahotín skončil svá studia na vojenské akademii a byl jmenován důstojníkem (podle jiných pramenů byl vyloučen pro svoje národní uvědomění. [64]). Byl přeložen jako praporečník k 36. Palombiniho pluku v Praze, později Čáslavi [1842-43] a Haliči. Dostal se tam do styku s mladou generací pražských literátů, básníků a vlastenců, ovanutou duchem červencové revoluce pařížské r. 1830 a polské z roku 1831 a vystupující stále směleji v propagaci svých českonacionálních ideálů a organisující český život společenský. (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [7]

1843

Drahotín napsal zpěvohru “Zdeňka” [v kratičké dvoudenní lhůtě / sám Drahotín uvádí, že ji napsal za dva roky se sázkou o 10 dukátů a hudba je již hotová [4]] v důsledku sázky. Měla tvořit poslední svazek Villaniho sebraných spisů. Hudba zřejmě nebyla nikdy dokončena, ač Villani měl již vybranou i zpěvačku pro titulní roli.

Jan Procházka (1811-1879), kdysi proslulý kapelník Latourova pluku, r. 1837 přišel s plukem do Hradce Králové, kde byl duší hudebního života; počátkem let čtyřicátých byl už v Praze a se svou vojenskou kapelou hrával na českých plesech; 1859 byl poručíkem a ředitelem hudby pražských ostrostřelců a stal se čestným členem Pražské jednoty hudebních umělců; Skládal písně, začal na libreto Villaniho komponovat operu "Zdenka" a jinou "BIesk", hlavně se věnoval taneční hudbě.; [25]

Vojenská dráha se Villanimu příliš nelíbila, o čemž svědčí i zmínka v "Pamětech Jos. Václ. Friče," kde se popisuje návštěva Fričova roku 1843 u Villaniho:

"Lepší zábava, panský stůl a pohodlnější dva noclehy kynuly nám po té v Čáslavi, kdež jsme hned v hostinci byli vřele uvítáni kaplanem Janotou, který nás uvedl do bytu rakouského důstojníka i českého básníka Villaniho.

Ležel tam s plukem svým právě posádkou a veršoval již tehdy, až se prášilo. Ukázal nám především hezké ochotnické divadélko, kterému na vlastní útraty věnoval slušně malovanou, vlasteneckým heslem opatřenou oponu.

Druhý den byli jsme k baronu Villanimu na zákusku pozváni. Pochlubil se nám, že pracuje o českých vojenských písních, z nichžto zapamatoval jsem si jeden refrain: "Klej, vojíne, klej" - a právě chtěl nás oblažiti přednesem své nejnovější, delší epické básně, ana tu objevila se ordonance, zvěstující našemu Koernerovi, že jest čas, aby pro zmeškanou execírku odebral se na 3 dny k profosovi. Doprovodili jsme ho tedy až ku kasárně a rozloučili se s ním vřele. - Na několik lahví černoseckého nebo mělnického pro posilu, že mu při tom nesejde. Mělť v hostinci, kde jsme se ubytovali, neobmezený úvěr." [Kajetán Turek, 97]

1844

Drahotín zahájil vydávání zábavných spisů. Prvním svazkem byla Lyra a meč. Obsahovala přes 50 milostných básní (Lásky bol, Písně milosti, Lípy květ, Vojenské zpěvy) věnovaných Slovankám a Slovanům. Byly příznivě přijaty v Květech (1844 - str.272). Další díly nenásledovaly. Drahotín pozměnil plán a vydal první díl sbírky Spisy (věnované knížeti Karlu Schwarzenbergovi). Obsahují v podstatě Lyru a meč doplněnou Deklamací, Smírem, Dopisy z Prahy (1862 vyšly ve 2. vydání). Spisy měly mít původně 8 dílů, ale měly jen první.

Některé písně s hudbou Pivodovou a Jelenovou téměř znárodněly. Píseň "Zasviť mi, ty slunko zlaté, na poslední z vlasti krok" se záhy stala oblíbenou písní i u českých krajanů v zahraničí. Dodnes se hrává na pohřbech, ačkoli jde o loučení vojáka odcházejícího do boje s matkou a vlastí; [1]

22.7.1845

Drahotín se oženil s Mathildou Herzovou, dcerou bohatého továrníka Jindřicha Eduarda Herze, prvního cukrovarníka v Čechách.; [7]

21.-22.2.1846

Krakovské povstání za osvobození Polska nedokázalo získat širokou podporu a bylo poraženo okupačními vojsky.

Drahotín jako polonofil odmítl bojovat proti polským povstalcům a vystoupil z armády.

19.9.1847

r. 1846 se Drahotín odstěhoval na Střížkov u Benešova a věnoval se politice a ekonomii. Na Benešovsku se tak sešli tři znamenití vlastenci: dr.Věnceslav Červinka, jemuž patřilo ostředecké panství, František Jaroslav Čech, otec básníka Svatopluka a správce Červinkova majetku a konečně náš Villani. Čech zavedl v Ostředku zvláštní nedělní schůze s poučnými i zábavnými přednáškami. Nabádal k horlivé četbě českých knih; ostředecká knihovna měla již roku 1847 400 svazků. Také Villani, seznámiv se s Františkem Jaroslavem Čechem, probouzel lid k lepšímu životu. V "Květech" se dočítáme, že 19. září 1847 byla uspořádána v Postupicích česká beseda, kterou baron Villani "netoliko svou přítomností poctil, ale i zdařilým deklamováním velmi k uspokojení občanstva přispěl."; [1]

1848

Drahotín se aktivně účastní revolučního roku v Praze a po svatodušních událostech je na 3 měsíce uvězněn.

květen 1850

Drahotín v květnu 1850 koupil Drahotín od advokáta dr.Josefa Friče deskový statek Střížkov u Benešova (“nejmenší panství v Čechách”, kde od r. 1846 již žil). František Jaroslav Čech tak vstupuje do jeho služeb a Střížkov se stává střediskem uvědomělého češství na Benešovsku. (J.Honner, Blaník 8.7.1934)

1851

Drahotín se básnicky odmlčel až do roku 1851. Napsání rozsáhlé didaktické básně o 15 zpěvech bylo opět Drahotínovou sázkou. Zhudebněna byla opět Jelenem. Báseň (snad Ulehčení?) měla dokumentovat bohatost českého jazyka. Měla 1800 veršů, které byly vesměs zakončeny na koncovky -ení, -ání, -ost.; [1]

Počátkem června 1851

organisuje Villani národní pout na památný Blaník, která byla předobrazem národních táborů na českém venkově. (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [1]

1854

Od r.1854 je Villani střežen na každém kroku a proto dočasně resignuje na veřejnou činnost. Básník Svatopluk Čech líčí v své knížce "Pestré cesty po Čechách" Villaniho takto: "Baron, ohnivě nadšený národovec, měl vynikající účastenství v událostech r. 1848 a pykal za to stodenním vězením na Hradčanech. A poněvadž můj otec byl stejného smýšlení, zapřádali spolu často živé politické rozhovory, v nichž se ozývaly upomínky z onoho památného roku a trpké stesky na poměry přítomné" (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [7]

1859

Drahotín napsal Obrazy života (Mohyla); [1]

1860

Drahotín prodal panství Kundratice na Šumavě; [7]

1865

Po pádu bachovského absolutismu stává se Drahotín Villani roku 1865 prvním starostou benešovského okresu, pracuje k rozvoji jeho blahobytu, dává do pořádku silnice a mosty, stará se o stavbu železnice přes Benešov, vymáhá snižování a odpouštění daní. (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [7]

1866

V časopise "Tábor" v čísle ze dne 7. července 1866, otiskl báseň "Slovo včas". Byla to přepracovaná báseň z roku 1864, v době války proti Dánsku, vydaná v Praze pod názvem "Prolog k besedě, uspořádané ve prospěch raněných vojínů dne 28. května v Benešově".

Téhož roku byl na táboru lidu na Blaníku, jehož se účastnilo 40.000 lidí. Villani a spisovatel Josef Barák měli být slavnostními řečníky; tábor lidu byl však zakázán, ale zákazu nikdo nedbal, zpívalo se a hudba hrála. Bylo vyšetřování u okresního soudu ve Voticích, ježto benešovský soud odmítl vyšetřování, protože veškeří úředníci byli členy zpěváckého spolku "Ozvěny", proti němuž bylo též vedeno vyšetřování, jelikož zpívali na táboru; vyšetřování nemělo výsledku.

[Kajetán Turek, 97]

24.1.1867

Drahotín je zvolen poslancem za Benešovsko, Vlašimsko a Neveklovsko do zemského sněmu země české. Ve sněmu podepsal [1868] známou deklaraci. [1]

Jan Koutek, tajemník benešovského okresu, vydal provolání k voličstvu, aby volilo Karla barona Villaniho. Otiskujeme toto provolání doslova. Svědčí o tom, jaké všeobecné důvěry Villani požíval. (J. H.)

P. T. pánům voličům volebního okresu Benešovského, Vlašimského a Neveklovského!

Dne 24. t. m. budeme vykonávati volbu poslance na zemský sněm království Českého, volbu zástupce tří okresů, jejichž národnost jest česká, jejichž duch jest ryze vlastenecký a jejichž zájmy a snahy jsou tytéž, co zájmy a snahy našeho veškerého národu.

Že každý okres, ba každá obec snadno dovede podati výraz tohoto smýšlení a projeviti jej svým místním kandidátem, o tom nelze ani dost málo pochybovati, avšak také se nedá upříti, že na tom není dost, je-li ten neb onen navržený kandidát muž způsobilý a národovec spolehlivý, nezná-li jej veškerý okršlek volební, nezná-li jej občanstvo ve všech třech okresích. Mámeť, Bohu díky, hojnost mužů, zasluhujících úctu svých spoluobčanů za horlivé a blahodárné působení své; ale musíme míti na zřeteli, že kdyby každé místo aneb každý okres svého kandidáta mermomocí udržeti chtěly, - čehož sobě ani páni kandidáti sami přáti nemohou - že by takové nesjednocené jednání vedlo k rozptýlení hlasů tak, že by konečně žádný z navržených kandidátů neobdržel většinu hlasů.

Protož navrhuje ke každé volbě výbor důvěrníků z poslanců českých v listech veřejných kandidáta strany pokroku, o jehož způsobilosti a národním smýšlením přesvědčen jest.

Jsemť přesvědčen, že tento náš národní volební výbor tentokráte navrhne za poslance na zemský sněm pro volební okres Benešov - Vlašim - Neveklovský :

pana Karla barona Villani-ho,

starostu okresního zastupitelstva Benešovského, čestného občana 31 obcí, člena všech vynikajících spolků vlasteneckých; - poněvadž největší část voličů sobě toho zřejmě přeje.

Pánové! Jméno Karla barona Villani-ho a směr jeho politický i národní jest znám veškerému národu českoslovanskému a bylo by to ode mne neskromné, naproti Vám, pro věc pak samou zbytečné a přihlížeje k svému postavení neslušné, abych chválořečí obklopoval jméno toto, známeť Jej všickni a víme, že vždy držel věrně a statečně k praporu národnímu, - že vždy věrně a odhodlaně hájil zájmů obcí a že vždy a stále sdílel slasti i strasti naší vlasti.

Nuže tedy, občané! Zvolme dne 24. t. m. jednohlasně pana barona Villaniho; opětujme toho dne důvěru v Něho častokráte vloženou a nikdy nezklamanou, a očekávejmež pokojnou myslí, že se opět osvědčí co zdárný syn vlasti a zástupce národu.

Nedejmež vniknouti v řady naše žádnou nesvornost, žádnou jednostrannost, žádné rozpolcení hlasů a vítězství bude naše! - Nazdar národu a vlasti!

V Benešově dne 18. ledna 1867.

Jan Koutek, okres. tajemník.;

[97]

12.4.1867

Drahotín v pražské sněmovně zdůrazňuje české státní právo, odmítá rakousko-uherské vyrovnání, volá po spravedlivějším volebním řádu. (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [7]

13.4.1867

Drahotín s ostatními lidovými poslanci opouští sněm a nastupuje s nimi cestu pasivity. (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [7]

květen - červen 1867

Drahotín je mezi poutníky na etnografické výstavě v Moskvě. Demonstrační zájezd českých politiků do Ruska. Poučné z hlediska povah účastníků a vztahů s Ruskem je následující vyprávění:

...Ve Vídni souhlasili a nebyli ani proti případnému vyslání zvláštního konfidenta do Moskvy. Zůstalo však při Straubově myšlence, aby byl použit konfident »Roman« - Sabina jako prostředník.

Tak rozestřel pražský policejní ředitel - zatím co Beust zaslal vyslanci do Petrohradu instrukce, aby zakročil u Gorčakova - se své strany své sítě, aby seznal pravé pohnutky a smýšlení českých politiků, cíl a výsledek jejich úsilí.

15. května odjela vídeňským ranním vlakem z Prahy do Ruska řada hostí: Karel Jaromír Erben, Jar. Vrťátko, bibliotékář Musea, dr. Tomáš Černý, místopředseda Sokola, dr. Jul. Grégr, majitel »Národních Listů«, Emanuel Vávra, spolupracovník »Nár. Listů«, mladoboleslavský poslanec JUDr. Mattuš, dr. Brauner, Antonín Patera, adjunkt Musea, dr. Karel Jičínský, Fr. Skrejšovský, dr. Hamerník, baron Karel Villany, malíř J. Mánes a řada jiných více. Též Morava vyslala několik zástupců. Ze Slovenska zajeli na Rus dr. Mich. Mudroň, advokát v Bratislavě, dr. Jan Jesenský, advokát ve Sv. Martině, předseda Slovenské Matice a Ad. Radlinský z Pešti, redaktor »Pest-Budínských vědomostí«. Dokonce i lužičtí Srbové ukázali se v Rusku, tak horlivý pracovník v otázce lužických Srbů, budišínský knihkupec Schmaler, který se stýkal též s Palackým, a lékař dr. Deutschmann.

Účel pouti zůstával však úřadům dlouho nejasným. Vše nasvědčovalo tomu, že vědecký účel návštěvy je pouhou záminkou a že běží o cíle politické.

...

V Petrohradě zaráželo slovanské hosty, zvláště Grégra, že nemohli se, jak by si přáli, téměř stýkati s prostým lidem, zvláště studentstvem a připadali si jako ve zlaté kleci: "Samí pánové kolem nás," píše Vávra Sabinovi "a nepustí nás s očí a rukou, Jedni jdou, jiní přijdou a jsme jako v pasti..."

[car se obával demokratických tendencí panslavistického hnutí]

přijetí u cara v Carském Sěle 26. května - car přivítal hosty jako rodné bratry, tím se označil za otce Slovanů, mluvil hlavně k Palackému a Riegerovi. Následovala cesta do Moskvy, u knížete Dolgorukého v Moskvě se Rieger přimlouvá za Poláky

[V pondělí (22. května) 3. června počali slovanští hosté Moskvu opouštěti - přes Petrohrad s výletem do Kronštatu, 11.června se jim v Pavlovsku dostalo slyšení u velkoknížete Konstantina Nikolajeviče, protektora moskevské výstavy. Velkokníže promluvil velmi vlídně s některými hosty; se zvláštní zálibou naslouchal prý české písni "Těšme se blahou nadějí!". Tato píseň budila vůbec pokaždé veliké nadšení na obou stranách, poněvadž vždy vzápětí - zpěv býval obyčejně vícekráte opakován - zanotována jako v odpověď ruská hymna.

V Čechách vyvolala moskevská pouť skutečné nadšení pro Rusko. Slovanská deputace shledala po svém návratu osudnou myšlenku dualismu Vídní uskutečněnou...

Z dopisu Emanuela Vávry Karlu Sabinovi ze 4.6.1867:

...

Když už i suchý Erben rozvazuje a ani si podoben není, když Palacký se při hodech u jednoho kupce, kde na ryzém zlatě jsme jedli... a Popov měl řeč, která do novin nepřijde, a rakouských Slovanů, nejvíce ale Čechů se týkala, když Julek [Grégr] se opil a Skrejšovský objímal, koho chytil, a Brauner vykládal, že český národ, vycvičiv se v mlčení a trpění, schovává si čin a slovo pro dobu, kde jazyk a ruce budou odpoutány.... a starý jeden Rus vyzdvihl ohromný pohár a pravil: Tím vínem do sebe vlejme cit bratrský, nechť se stane naší krví a ta krev probíhej veliké srdce slovanské od Uralu až k Šumavě a Adrii, tu byl takový rámus, že jsem co živ podobný neslyšel, neboť přípitky v síni tlumočil kdosi ven a hlásaly se po ulicích, a celé město jimi zahřmělo...Na padesát mil se sem sjeli tisíce lidí z Rus a půjde ohlas po celé říši!!; [58]

4.5.1868

Veselohra "Štědrý den" od Drah. bar. Villaniho (1867) byla provozována dne 4.5.1868 v Kr. zem. divadle se slušným úspěchem. Světozor 8.5.1868; [4]

16.5.1868

Drahotín organizuje průvod z Blaníku a účastní se kladení základního kamene Národního divadla, samotného poklepání na kámen však nikoliv. Pozoruhodný je "obřad" kladení základních kamenů z historických míst, na kterých už v dávnověku byla keltská sídla nebo obřadní místa. Pro zdar podniku je vybrán svátek katolického „národního“ světce sv. Jana Nepomuckého. Jak známo, nakonec ta všechna opatření nevyšla...

17.5.1868

Drahotín pronáší jako jeden z mnoha veršovaný pozdravný přípitek při slavnostní hostině na Žofíně pro 450 osob (hosté Slováci a další slovanské národy):

"Pánové! Národ náš dojista hlásí se vždy k víře své a k právu;

ze všech vrstev stál v své zlaté Praze jako jeden muž,

protož každý, kdož jest vědom práva svého, věrně jemu služ

a vyvolejž mu z plna srdce šťastnou budoucnost a Slávu!!"; [31]

červenec – srpen 1868

Drahotín organisuje veliké tábory na Blaníku, je opět hlídán a sledován na každém kroku, v úředních podáních nazýván "nebezpečným agitátorem", a když je znovu zvolen starostou nového okresního zastupitelstva, není jeho volba císařem potvrzena. (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [7]

22.8.1868

Drahotín podepsal deklaraci českých poslanců

7.7.1869

Jak záleželo rakouské vládě na tom, aby Villani nebyl r.1869 zvolen do zemského sněmu (v t.řeč. volbách deklarantských), jest zřejmo z přípisu, který poslal táborský místodržitelský rada 7.7.1869 na příkaz samotného místodržitele barona Kollera benešovskému okresnímu hejtmanovi, kde mu důvěrně nařizoval, aby každých 8 dní podával zprávu o volbě, o tom, co sám pořídil, které důvěrníky získal, aby zjistil voliče, na které by se dalo vhodně působit. (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [7]

17.7.1869

Benešovský hejtman podal první zprávu 17.7.1869, je otevřená a upřímná. Praví se v ní: "Zdejší poslanci Villani a Šípek mají naději, že budou opět zvoleni. Velkolepá agitace je v plném proudu a je podporována i od členů okresního zastupitelstva. Svou stranu neopustí. Smýšlení Villaniho je všeobecně známo a cílem jeho snažení je oposice. Od jeho strany nemůže vláda nic očekávat. Je téměř nemožno, aby na zdejším okrese byl zvolen vládní kandidát, protože vládní strana je zastrašena, a nenajde se muž, který by šel s vládou. Hlasování pro vládního kandidáta si voličové dobře rozmyslí, protože jsou si svou porážkou již napřed jisti a protože by se báli posměšků a urážek po odevzdání hlasů." V Praze si však nedali říci a naléhali na to, aby byl vládní kandidát jmenován; českobrodský okresní hejtman napsal 16.9.1869 že z černokosteleckých voličů je 16-18 hlasů pro vládního kandidáta jistých a že se může zvítěziti. Jsou tu přece státní úředníci, duchovenstvo a israelité. A tak došlo i na benešovského děkana P.Kronera. Ten však statečně odpověděl: "Vaše Blahorodí jistě uzná, že mé postavení jako duchovního správce a úspěch mé práce závisejí na důvěře obce; tato důvěra byla by pak docela ztracena, kdybych se postavil tak otevřeně proti občanstvu. Mimoto je mým pevným přesvědčením, že Čechové podle přirozené povahy věcí musí míti na sněmu většinu a že musí býti dovoleno a jest spravedlivo, aby o právech českého národa rozhodovali zákonnou cestou jeho vůdcové. Tomuto svému přesvědčení se nemohu státi nevěrným a proto raději prohlašuji otevřeně, že budu nyní jako již dříve hlasovati pro národního kandidáta." (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [7]

22.9.1869

Drahotín Villani byl zvolen 146 hlasy ze 149 za poslance do zemského sněmu. Je přirozené, že popularita střížkovského pána, jak mu říkali, stoupala mezi lidem a národem, a že Villani požívá obecné úcty a vážnosti nejen ve Střížkově, ale i po vší zemi. (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [7]

1870

Drahotín Villani je zvolen do říšského sněmu.

1879

Drahotín stále snil o spravedlivém federalistickém svazu zemí habsburské říše a o státoprávní jednotě a historickém právu zemí, představované obnoveným úřadem českého kancléře a českou korunovací. Ještě r. 1879 vydává německy psanou brožuru o podmínkách národního smíru a státoprávní dohody mezi českým a německým národem v Čechách, v kterém mluví též o přirozeném právu na národní sebeurčení. Splnění svého snu se však nedočkal... (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [7]

1881

Drahotín byl stižen těžkou chorobou, která ho sužovala víc než dvě léta.

+ 24.3.1883

Drahotín umírá na statku ve Střížkově, pohřben byl 27.3.1883 v nedaleké Okrouhlici „za veliké účasti lidu. Bylo třeba krvavé světové války a hrdinského odboje národa doma i za hranicemi, aby bylo dosaženo jeho svobody, proti vůli rakouské říše. V tomto velkém zápase měly i výsledky poctivé a počestné práce statečného vlastence Villaniho své dobré místo.“ (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [7].

27.3.1883

Okrouhlický farář Josef Meloun, dobrý vlastenec, měl nad otevřeným hrobem řeč, jejíž koncept se nám zachoval. Zdůraznil v ní zejména to, že Villani byl víc než dvě léta před smrtí stižen těžkou chorobou, trpěl velikými bolestmi, nemohl si ani ulehnouti na lůžko a nemohl udělati ani krok. Pravil doslovně: "Zkouška, zkouška to veliká pro muže druhdy tak čilého, pohyblivého a činného !"

Poté se zmínil o tom, že pro zesnulého pláče nejen jeho "paní choť", "páni synové, zeťové a paní dcery," ale i hodně občanstva, kterému vždy prokazoval dobrodiní.

"Zase jeden z těch mužů; zase jeden z těch veteránů, kteří národ svůj milený po jeho procitnutí dál a dále budili, sílili, tužili, řeč jeho, drahé to dědictví po slavných předcích, pěstili, odešel k otcům," pravil farář Meloun doslovně. Zmínil se také o jeho činnosti v okresním zastupitelstvu, na sněmě, o jeho práci "na poli písemnictví českého" a pravil: "Jméno barona Villaniho mělo by svou památku pojištěnu, i kdyby byl nic jiného nenapsal, než tu vpravdě vlasteneckou - a proto i zobecnělou píseň českého vlastence, jak s vlastí se louče pěje: Zasviť mi, ty slunko zlaté, na poslední z vlasti krok!" [97]

nekrolog, Národní listy, odpolední vydání, v Praze v úterý dne 27. března 1883

Karel baron Villani

Na zámku střížkovském u Benešova skončil 24. března pozemskou svou pouť muž šlechetný a ryzí Čech: Karel baron Villani, český spisovatel, bývalý poslanec na sněmu českém i na říšské radě, čestný měšťan města Benešova, jakož i mnohých jiných obcí, člen ústavů a spolků vlasteneckých a dobročinných, atd. Zemřel po trapné chorobě v 66. roce svého záslužně činného života. Baron Karel Villani de Pillonico narodil se 23. ledna 1818 v Sušici; prvního vzdělání dostalo se mu od nezdášovského učitele. Odbyv normální školu v Budějovicích dán byl do vojenské akademie v Novém Městě za Vídní, kde byl jeho učitelem prof. Burian, který mladíku vštípil onu vřelou lásku k vlasti a národu, již baron Villani až do posledního dechu zachoval.

Již r. 1836 vydal bar. Villani své první české verše v tehdejších "Květech" a "Včele". Vystoupiv z akademie, zavítal co poručík 30. pěšího pluku Palombiniho do Prahy, kde udržoval přátelské styky s předními českými vlastenci. V letech 1840 a 1841 byl posádkou v Čáslavi, potom až do r. 1846 v Haliči, kteréhož roku, nechtěje bojovati proti polskému lidu, vystoupil ze služby vojenské, pojal za choť dceru prvního cukrovarníka v Čechách, Herce a zakoupiv statek Střížkov u Benešova, oddal se hospodářství.

První svazek svých zábavných spisů, který přijat byl českou veřejností evlmi příznivě, vydal bar. Villani již r. 1844, novou sbírku spisů svých s podobiznou knížete Karla Schwarzenberga vydal o dvě leta později. Roku 1848 súčastnil se spůsobem vynikajícím, stal se totiž velitelem sboru "Svornosti" v Praze, který co část tehdejší národní obrany přijal kroj národní a velení české. O svátcích svatodušních byl bar. Villani též zatknut a celých 100 dní na hradě pražském uvězněn. Teprve když na něm viny neshledáno, byl na doléhání říšského sněmu na svobodu propuštěn.

R. 1850 vydal svým nákladem Malého překlad Mignetovy "Historie revoluce francouzské", r. 1851 svou báseň "Ulehčení", r. 1855 následkem sázky za příčinou rozmluvy o bohatosti jazyka českého, složil v osmi dnech báseň didaktickou, naskrze rýmovanou, v 15 zpěvích a 1800 verších, v nichžto se neobjevuje jiný rým, než ání, ení, ost. Za starostu okr. zastupitelstva benešovského zvolen byl baron Villani r. 1865 a setrval v tom úřadě plných pět let. Za poslance do českého sněmu za venkovské obce okresů benešovského, vlašimského a neveklovského zvolen byl r. 1867 a podepsal známou deklaraci.

R. 1870 zvolen byl přímou volbou do říšské rady, kamž ovšem nešel. Bar. Villani sepsal nejednu pěknou píseň, k nimž hudbu složili Jelen, Heller i Pivoda, připomínáme nejpopulárnější píseň jeho: "Zasviť mi ty slunko zlaté". V poslední době žil na zámku svém Střížkově, vzdav se úplně politické činnosti. Karel Drahotín bar. Villani pocházel ze staroitalské šlechty, kteráž připomíná se již ve 12. století, optomek její Karel Hyacint obdržel v 17. století inkolát království českého a byl přijat do stavu rytířského.

Pro svou ryzou povahu a upřímné vlastenectví získal si bar. Villani lásku všech, kdož měli příležitost blíže jej poznati. Pohřeb koná se dnes o 2. hod. odoplední na hřbitov okrouhlický. Čest památce šlechetného muže a ryzího Čecha!; [4]

1907

Většina Drahotínových básnických plodů zůstala v rukopise a shořela při požáru Střížkova roku 1907. Libreto ke zpěvohře "Zdeňka" také nevyšlo. (J.Honner, Blaník 8.7.1934); [4]

1923 – 1934

Národní pouť k hrobu Karla Drahotína Villaniho na paměť výročí jeho úmrtí.